LONDÝN – Existuje několik definic finanční represe – a utiskovatelé i utiskovaní mají sklon pohlížet na věci odlišně. Podstatou finanční represe je však obvykle udržování úrokových sazeb pod přirozenou tržní úrovní ve prospěch dlužníků a na úkor střadatelů. Dlužníky bývají často vlády a v mnoha rozvíjejících se ekonomikách stát financuje svou rozmařilost tím, že vyplácí bankovním střadatelům směšné úrokové sazby.
V posledních sedmi letech, kdy centrální banky v rozvinutých zemích stlačily své základní sazby téměř na nulu, jsme však svědky finanční represe i v rozvinutém světě. Nedávná výzkumná zpráva pojišťovny Swiss Re popisuje, kdo v důsledku toho vydělal a kdo prodělal, a zpochybňuje udržitelnost politiky realizované takovými institucemi, jako jsou americký Federální rezervní systém, Evropská centrální banka či Bank of England.
Zpráva tvrdí, že deklarovaným motivem ultravolné měnové politiky je možná boj proti deflaci a podpora hospodářského růstu v době, kdy je slabá poptávka, ale že nízké úrokové sazby zároveň pomáhají vládám velmi levně financovat svůj dluh. V době, kdy vstupujeme do osmého roku agresivního uvolňování, se navíc začínají projevovat nezamýšlené důsledky – konkrétně bubliny cen aktiv, rostoucí ekonomická nerovnost (neboť bohatší investoři schopní držet aktiva vydělávají na úkor drobných střadatelů) a riziko vyšší inflace v budoucnosti.
LONDÝN – Existuje několik definic finanční represe – a utiskovatelé i utiskovaní mají sklon pohlížet na věci odlišně. Podstatou finanční represe je však obvykle udržování úrokových sazeb pod přirozenou tržní úrovní ve prospěch dlužníků a na úkor střadatelů. Dlužníky bývají často vlády a v mnoha rozvíjejících se ekonomikách stát financuje svou rozmařilost tím, že vyplácí bankovním střadatelům směšné úrokové sazby.
V posledních sedmi letech, kdy centrální banky v rozvinutých zemích stlačily své základní sazby téměř na nulu, jsme však svědky finanční represe i v rozvinutém světě. Nedávná výzkumná zpráva pojišťovny Swiss Re popisuje, kdo v důsledku toho vydělal a kdo prodělal, a zpochybňuje udržitelnost politiky realizované takovými institucemi, jako jsou americký Federální rezervní systém, Evropská centrální banka či Bank of England.
Zpráva tvrdí, že deklarovaným motivem ultravolné měnové politiky je možná boj proti deflaci a podpora hospodářského růstu v době, kdy je slabá poptávka, ale že nízké úrokové sazby zároveň pomáhají vládám velmi levně financovat svůj dluh. V době, kdy vstupujeme do osmého roku agresivního uvolňování, se navíc začínají projevovat nezamýšlené důsledky – konkrétně bubliny cen aktiv, rostoucí ekonomická nerovnost (neboť bohatší investoři schopní držet aktiva vydělávají na úkor drobných střadatelů) a riziko vyšší inflace v budoucnosti.