Jedním, často opakovaným, poučením lidové moudrosti je Zákon schválnosti. Postup, který je použit, aby problém “vyřešil”, s sebou nese jen další problémy, mnohdy mnohem, mnohem horší, byl ten původní. Čím blížeji zkoumáme finanční krizi, jenž posledních dvou letech postihla Východní Asii, Východní Evropu a Latinskou Ameriku, tím více nám tyto události připomínají téměř stoprocentní důkaz platnosti Zákona schválnosti.
Třebaže z každé regionální krize byly viněny neschopné vlády rozvojového světa, mnoho z této viny – a snad i většina – ve skutečnosti padá na vrub vyspělých zemí. Tedy konkrétněji, na bankovní regulace ve vyspělých zemích, jež mohou bleskurychle přenášet finanční krize po celém rozvojovém a postkomunistickém světě.
Pravou podstatou nedávné finační krize bylo to, že mezinárodní bankovní půjčky, které se na “nově se rozvíjející trhy” dostaly v letech 1993-96, z těch samých trhů již v roce 1997 utíkaly a stejně tak v roce následujícím. Zemím jako je Rusko nebo Indonésie, Korea či Thajsko v jihovýchodní Asii, anebo Brazílie a Peru v Latinské Americe, bylo v polovině devadesátých let umožněno půjčovat si za velice příhodných podmínek, ale potom, během minulých dvou let, musely čelit panickému stahování financí.
Jedním, často opakovaným, poučením lidové moudrosti je Zákon schválnosti. Postup, který je použit, aby problém “vyřešil”, s sebou nese jen další problémy, mnohdy mnohem, mnohem horší, byl ten původní. Čím blížeji zkoumáme finanční krizi, jenž posledních dvou letech postihla Východní Asii, Východní Evropu a Latinskou Ameriku, tím více nám tyto události připomínají téměř stoprocentní důkaz platnosti Zákona schválnosti.
Třebaže z každé regionální krize byly viněny neschopné vlády rozvojového světa, mnoho z této viny – a snad i většina – ve skutečnosti padá na vrub vyspělých zemí. Tedy konkrétněji, na bankovní regulace ve vyspělých zemích, jež mohou bleskurychle přenášet finanční krize po celém rozvojovém a postkomunistickém světě.
Pravou podstatou nedávné finační krize bylo to, že mezinárodní bankovní půjčky, které se na “nově se rozvíjející trhy” dostaly v letech 1993-96, z těch samých trhů již v roce 1997 utíkaly a stejně tak v roce následujícím. Zemím jako je Rusko nebo Indonésie, Korea či Thajsko v jihovýchodní Asii, anebo Brazílie a Peru v Latinské Americe, bylo v polovině devadesátých let umožněno půjčovat si za velice příhodných podmínek, ale potom, během minulých dvou let, musely čelit panickému stahování financí.