Finanční farizejství

Na letošek připadá desáté výročí východoasijské krize, která začala v Thajsku 2. července 1997, v říjnu se rozšířila do Indonésie a v prosinci do Koreje. Nakonec se vyvinula v globální finanční krizi, postihla Rusko a latinskoamerické země, například Brazílii, a uvolnila síly, které doznívaly ještě v následujících letech: za její oběť lze počítat i Argentinu v roce 2001.

Nevinných obětí bylo mnoho, včetně zemí, které se do mezinárodních kapitálových toků, jež byly u kořene krize, ani nezapojily. Laos dokonce patřil mezi nejhůře postižené státy. Třebaže každá krize nakonec skončí, nikdo tehdy nevěděl, jak široké, hluboké a dlouhé nadcházející recese a deprese budou. Jednalo se o nejhorší globální krizi od Velké hospodářské krize.

Jako hlavní ekonom a služebně starší viceprezident Světové banky jsem se ocitl vprostřed požáru i debat o jeho příčinách a vhodných koncepčních reakcích. Letos v létě a na podzim jsem znovu navštívil mnohé postižené země, mimo jiné Malajsii, Laos, Thajsko a Indonésii. Bylo potěšující vidět jejich zotavení. Tyto státy teď rostou tempem 5% až 6% či vyšším – ne sice tak rychle jako v dobách východoasijského zázraku, ale mnohem svižněji, než mnozí po odeznění krize považovali za možné.

https://prosyn.org/LdbzNSfcs