35

Finanční systém včasného varování

NEW YORK – Nedávná tržní volatilita – na rozvíjejících se i vyspělých trzích – znovu dokládá, jak zle se ratingové agentury a investoři mohou mýlit při hodnocení ekonomických a finančních slabin zemí. Ratingové agentury příliš dlouho čekají, než zaostří na rizika a sníží hodnocení zemí, zatímco investoři se chovají stádně, často příliš dlouho ignorují narůstající riziko a pak znenadání přeřadí, čímž způsobují přehnané tržní výkyvy.

Vytvořit systém včasného varování před finančními cunami může být vzhledem k podstatě tržního pozdvižení velice těžké, ale svět jej dnes potřebuje víc než kdy dřív. Jen málo lidí předvídalo krizi podřadných hypoték roku 2008, riziko platební neschopnosti v eurozóně či současné turbulence na finančních trzích po celém světě. Za viníky jsou označování politici, banky a nadnárodní instituce. Příliš lehce ale vyvázly ratingové agentury a analytici, kteří u dlužníků – včetně vlád – chybně hodnotili schopnost splácet.

Úvěrové ratingy se v zásadě zakládají na statistických modelech dřívějších platebních selhání; jelikož však reálně došlo jen k hrstce národních krachů, hodnocení suverénních entit je často subjektivní věcí. Analytici v ratingových agenturách sledují události v zemi, za niž zodpovídají, a v případě nutnosti tam vycestují, aby situaci obhlédli.

Takový postup znamená, že hodnocení často vychází ze zpětného pohledu, ratingy se snižují příliš pozdě a ratingový stupeň státu se zpravidla neupraví, když se změní fundamenty, ale když analytik vykoná návštěvu země. Navíc ratingovým agenturám chybí nástroje k důslednému sledování stěžejních faktorů, jako jsou změny sociální inkluze, inovační schopnost země a rizika v bilancích soukromého sektoru.