16

Politické důsledky finančních krizí

LONDÝN – Nejsem zřejmě jediný profesor finančnictví, který se při určování témat studentských prací uchýlil k otázce v tomto duchu: „Zapříčinily podle vašeho názoru globální finanční krizi v prvé řadě příliš silné intervence vlád na finančních trzích, anebo naopak příliš slabé?“ Tváří v tvář této vylučovací otázce se moje poslední třída rozešla třemi směry.

Zhruba třetina, očarovaná povrchní přitažlivostí hypotézy efektivních trhů, prohlásila, že prvotní hřích spáchaly vlády. Špatně koncipované intervence – zejména američtí hypoteční zajistitelé Fannie Mae a Freddie Mac, jakož i zákon o komunitních reinvesticích – pokřivily tržní pobídky. Někteří dokonce převzali argument amerického libertariána Rona Paula, který vinu připisuje samotné existenci Federálního rezervního systému jako věřitele poslední záchrany.

Další třetina, na opačném konci politického spektra, za kořen všeho zla označila bývalého předsedu Fedu Alana Greenspana. Problém vznikl v důsledku Greenspanovy nechvalně proslulé zdráhavosti intervenovat na finančních trzích, i když dluhová páka dramaticky rostla a ceny aktiv budily dojem ztráty kontaktu s realitou. Obecněji nahlíženo, západní vlády přistupovaly k regulaci jen polehoučku a tím umožnily trhům, aby se během prvních let současného století utrhly ze řetězu.

Třetí skupina se pokoušela skloubit obojí a tvrdila, že v některých oblastech vlády intervenovaly přehnaně a v jiných nedostatečně. Vykroutit se z položené otázky sice není dobrá zkoušková strategie, ale tito studenti jsou možná něčemu na stopě.