0

Konečně dobré zprávy o ruské a ukrajinské politice

CAMBRIDGE: Je to až k nevíře, ale po dlouhé době přicházejí z Ruska a z Ukrajiny dobré zprávy. V obou zemích se nedávno konaly volby (prezidentské na Ukrajině a parlamentní v Rusku), které v obou zemích vedly k vytvoření centristické vlády. Za povšimnutí dále stojí, že vůbec poprvé má exekutiva v obou zemích šanci získat parlamentní podporu pro svůj vládní program. Zde je, doufejme, počátek efektivního demokratického režimu, který dosud obě země postrádaly; režimu, který by zásadním způsobem mohl povzbudit ekonomickou reformu obou států.

Musíme ovšem uznat, že politická situace v obou zemích není zdaleka ideální. Prezidentské volby na Ukrajině a parlamentní volby v Rusku nebyly zcela poctivé a svobodné. Prezidentské kabinety obou zemí svýma mocnýma rukama opracovávaly televizi, čímž značně omezily možnosti opozičních kandidátů, aby veřejnosti představili svůj program. Ukrajinský prezident Leonid Kučma byl zvolen znovu i přes desetiletí jeho vlády poznamenané ochromením státního hospodářství a všudypřítomnou korupcí. Strany protežované ruským prezidentem Borisem Jelcinem získaly silný podíl v Dumě také díky popularitě války, jíž Rusko rozpoutalo proti Čečensku.

Dobré zprávy nicméně převažují nad špatnými. Hned po volbách došlo v obou zemích k zajímavému jevu. Na Ukrajině měl znovuzvolený prezident povinnost jmenovat nového předsedu vlády, kterého schvaluje parlament. Kučma nejprve nominoval svého dosavadního, nemastného neslaného premiéra, kterého parlament pochopitelně neodhlasoval. Prezident tak musel navrhnout nového premiérského kandidáta, působivého reformátora a guvernéra centrální banky, Viktora Juščenka. Toho překvapivě parlament podpořil, když získal hlas 296 z celkem 450 poslanců. Juščenko ihned po svém zvolení vyhlásil svůj záměr dovést do konce privatizaci a pozemkovou reformu a konsolidovat nedobrý stav státní pokladny. První známky změn jsou tudíž slibné.

Ruský premiér Vladimir Putin, dříve tvrdošíjný a neoblomný úředník státní bezpečnosti a pracovník sovětské rozvědky v bývalé NDR, dnes mimo jiné duchovní otec války v Čečensku, byl díky své současné demokratické politice po volbách do Dumy rovněž nepřehlédnutelný. Okamžitě po parlamentních volbách, v nichž hlasy pro dvě hlavní “kremelské” strany dohromady podstatně přesáhly počet komunistických hlasů, se Putin odebral do Dumy, aby sestavil parlamentní většinu pro vládní program. Byl to šikovný a pro další reformy slibný krok, především proto, že s Putinem úzce spolupracuje mnoho předních reformních ekonomů.