0

Boj s francouzskou výjimkou

Pozornost Evropy se dnes právem upírá na rozšíření a na evropskou ústavu, kterou v současné době vypracovávají členské státy EU. Pro osud nové a rozšířené Evropy však bude neméně důležitý výsledek několika francouzských rozmíšek s Evropskou komisí.

Francie se rozhodla, že bude jednostranně ignorovat Pakt růstu a stability, neboť její předpokládaný rozpočtový schodek vysoce přesahuje hranici 3% HDP. Francouzi se rádi chlubí racionálním a střízlivým uvažováním, ale pokud jde o rozpočty, pak Descartese nahradilo zmatení pojmů.

Když irská vláda v roce 2000 snížila svůj rozpočtový přebytek ve výši 4% HDP o pouhého půl procenta, patřila Francie k jejím předním kritikům. Pakt stability již porušily i jiné země, ale Francie je první, kdo tak činí s pošklebky a otevřeným vzdorem.

To by však nemělo nikoho překvapovat. Francie jednoduše uplatňuje na pravidla EU svůj zakořeněný zvyk vnímat vlastní kulturu jako výjimečnou. Francouzi například ustavičně vetují reformy společné zemědělské politiky EU. Přitom už i děti vědí, že tato politika je příjemným a zcela nezaslouženým dárkem bohatým evropským (a zejména francouzským) farmářům na úkor živořících zemědělců v rozvojových zemích a spotřebitelů v EU.