1

Zpět k základům boje proti nemocem

LONDÝN – Boj proti antimikrobiální rezistenci bude vyžadovat přelomová technologická řešení. Abychom bakteriím odolným vůči antibiotikům zabránili usmrtit do roku 2050 odhadem deset milionů lidí ročně, budeme muset vynalézt nové typy antimikrobiálních léků a vyvinout rychlé diagnostické testy, abychom předcházeli zbytečné léčbě a omezili masivní nadužívání antibiotik.

Vzdor významu takových přínosů špičkových technologií se však jedná jen o dílčí záplaty. Abychom problém vyřešili natrvalo, jedinou možností je zabránit už samotnému vzniku infekcí – lepší hygienou, sanitací a dohledem nad nemocemi. Poptávku po nových léčivech opravdu dlouhodobě snížíme jedině zaměřením pozornosti do těchto oblastí.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Ostatně už v devatenáctém století, dlouho před dostupností moderních léků, významná západní města potírala choroby snahou předcházet infekcím. A takový přístup zůstává nejlepším řešením pro velkoměsta s rostoucími populacemi.

Vezměme si Londýn v 50. letech 19. století: životní podmínky chudých byly neutěšené. Očekávaná délka života u mužů byla 40 let. Hojné byly nemoci jako cholera a tuberkulóza a nebylo jak je léčit. Vzplanutí cholery v září 1854 decimovalo chudinskou čtvrť Soho v centru města, kde během pouhých deseti dní usmrtila 500 lidí.

Tehdy se objevil John Snow, průkopnický lékař, který vytušil, že se cholera nešíří vzduchem, jak se všeobecně myslelo, nýbrž vodou. Snow sledoval průběh exploze choroby v Soho do nebývalých detailů a zmapoval každý případ. Výzkum jej přesvědčil, že zdrojem prudké nákazy byla společná vodní pumpa v centru čtvrti. Jakmile byla odstraněna klika pumpy, tempo nákazy se dramaticky zpomalilo.

Některé ze Snowových metod lze přímo aplikovat na moderní problém antimikrobiální rezistence. V prvé řadě jeho snaha doložila účinnost využívání dat k pochopení krize veřejného zdraví. Jeho mapování a statistická analýza pomohly určit epicentrum vzplanutí nákazy, a tedy její primární příčinu. Snowův důraz na využívání údajů k řízení intervence je zásada, na niž dnes naléhají instituce jako Nadace Billa a Melindy Gatesových.

Tragickým způsobem důležitost kvalitních dat doložilo nedávné vzplanutí eboly v západní Africe. Epidemie se nejdramatičtěji šířila v oblastech, kde se rozpadla základní infrastruktura a dohledové systémy. I když byla ebola prohlášena za výjimečný stav ohrožující veřejné zdraví a vyčleněny finanční prostředky, několik týdnů přetrvávaly těžkosti s nasměrováním prostředků tam, kde jich bylo nejvíc zapotřebí.

Je znepokojivé, jak varuje nejnovější studie mé Revize antimikrobiální rezistence, že neexistuje žádný globálně koordinovaný systém dohledu s cílem monitorovat vznik a šíření bakterií odolných vůči antibiotikům po celém světě. Podstatné mezery zůstávají ve způsobu shromažďování a sdílení údajů, a to i v nejvyspělejších zemích světa. Výsledkem je řada obrovských slepých míst, která nás připravují o stěžejní postřehy a včasná varování, že je zapotřebí spustit účinnou reakci.

Dalším Snowovým přispěním bylo určení hlavní role, již při šíření nemocí, jako je cholera, sehrává voda, což úřady v Evropě vedlo k investicím do rozvoje kanalizačních a sanitačních zařízení. Desítky let před objevem léků jako penicilin nebyla k investicím do prevence žádná alternativa, která by porazila infekční choroby a ochránila rostoucí městské populace.

Toto budování infrastruktury bylo ohromně úspěšné: k poslednímu vzplanutí cholery v západoevropském městě došlo v roce 1892 a do doby, kdy propukla první světová válka, už přenosné nemoci přestaly být hlavní příčinou úmrtí napříč kontinentem. Když však začaly být běžně dostupné antimikrobiální léky, pozornost se od preventivních opatření odvrátila. To nejenže přináší odporné důsledky pro obyvatele měst, kteří musí žít v nehygienických podmínkách, ale přispívá to rovněž k stoupající lékové rezistenci.

Nedostatečný přístup k nezávadné vodě a sanitačním zařízením je dnes hlavní příčina průjmových onemocnění – významný zabiják a důvod, proč stamiliony lidí každoročně berou antibiotické léky. Většina této spotřeby je však zbytečná, protože příčina průjmu je obvykle virová. Používání antibiotik v takových případech jen přispívá k vývoji rezistentních bakterií.

Odhady poskytnuté mému týmu naznačují, že jen v Indii, Nigérii, Brazílii a Indonésii se téměř půl miliardy případů průjmů ročně léčí antibiotiky. Kdyby tyto čtyři země zajistily svým občanům všeobecný přístup k nezávadné vodě a sanitaci, tato spotřeba by se mohla snížit alespoň o 60 %.

Taková infrastruktura je nákladná a všechny země čelí náročnému rozpočtovému rozhodování. Pro zemi se středními příjmy je to však jedna z investic s nejvyššími přínosy v poměru k nákladům. Když odstíníme vliv příjmu, zvýšení přístupu populace k sanitaci o 50 % koreluje s prodloužením očekávané délky života o více než devět let.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

John Snow by měl radost. Jeden z jeho nejvýznamnějších příspěvků v oblasti zdravotní péče – uvážlivé využití údajů – potvrzuje význam dalšího: investic do hygieny a sanitace. Kdo se zabývá dějinami, má občas to štěstí, že je může zopakovat.

Z angličtiny přeložil David Daduč