Feminismus a mužský mozek

NEW YORK – Severoameričané mé generace vyrostli v 70. letech s dětskou deskou „Free to Be...You and Me“, na které Rosey Grier, obrovitá bývalá hvězda amerického fotbalu, zpíval, že „je v pořádku plakat“. Vyznění písně bylo takové, že dívky mohou být tvrdé a chlapcům je povoleno tvrdými nebýt.

Západní feministická kritika zkostnatělých stereotypů v otázce rolí obou pohlaví přetrvávala téměř 40 let. V mnoha ohledech nahlodala nebo dokonce eliminovala svévolná omezení, která měnila mírumilovné chlapce v agresivní muže a držela ctižádostivé dívky na špatně placených místech.

Feministky se pochopitelně často vyhýbají vědeckým důkazům, které tuto kritiku sexuálních rolí zpochybňují. Protože totiž biologicky podložené argumenty o rozdílech mezi pohlavími historicky sloužily a slouží k ospravedlňování podřízené role žen, zdráhají se ženy připustit jakýkoliv vrozený rozdíl, aby náhodou nebyl použit proti nim. Nevytvořila však feministická nechuť akceptovat jakékoliv známky vrozených genderových rozdílů ve světle nedávných vědeckých objevů pouze nové předpojatosti?

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/VKbF3RU/cs;