Feminismus a mužský mozek

NEW YORK – Severoameričané mé generace vyrostli v 70. letech s dětskou deskou „Free to Be...You and Me“, na které Rosey Grier, obrovitá bývalá hvězda amerického fotbalu, zpíval, že „je v pořádku plakat“. Vyznění písně bylo takové, že dívky mohou být tvrdé a chlapcům je povoleno tvrdými nebýt.

Západní feministická kritika zkostnatělých stereotypů v otázce rolí obou pohlaví přetrvávala téměř 40 let. V mnoha ohledech nahlodala nebo dokonce eliminovala svévolná omezení, která měnila mírumilovné chlapce v agresivní muže a držela ctižádostivé dívky na špatně placených místech.

Feministky se pochopitelně často vyhýbají vědeckým důkazům, které tuto kritiku sexuálních rolí zpochybňují. Protože totiž biologicky podložené argumenty o rozdílech mezi pohlavími historicky sloužily a slouží k ospravedlňování podřízené role žen, zdráhají se ženy připustit jakýkoliv vrozený rozdíl, aby náhodou nebyl použit proti nim. Nevytvořila však feministická nechuť akceptovat jakékoliv známky vrozených genderových rozdílů ve světle nedávných vědeckých objevů pouze nové předpojatosti?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/VKbF3RU/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.