0

Postavit se čelem výzvě islámu

Nase tradiční chápání muslimských společenství má za to, že když islám někam dorazí, zapustí své kořeny hluboko do místní populace a kultury a vytvoří tak výrazné regionální odchylky. Muslimské společenství ve Spojených arabských emirátech je jiné než v Nigérii, a přesto ani jedno z nich nelze srovnávat s islámem v Indonésii. Nedávné události v Rusku ovsem toto chápání zcela zpochybňují - což vysvětluje, proč se prezident Putin tak směle rozhodl po 11. září podpořit boj proti terorismu, v jehož čele stojí Spojené státy.

V ruských muslimských komunitách je onen tradiční scénář podobný. Do určité oblasti dorazí mladí aktivisté, obvykle z nějaké arabské země. Vědí, jak pracovat se státními úřady a policií a zprvu se jejich aktivity omezují na sběr informací s cílem zdiskreditovat místní náboženské vůdce - jejichž průměrný věk je okolo 70 let - a umně působit na místní média, která jejich pomluvy síří mezi obyvatele. Náboženská komunita se nakonec sejde, odvolá své staré vůdce a mladí vyzyvatelé nastoupí místo nich.

Noví vůdcové vycházejí z domněnky, že se nemusí - a vlastně že by se vůbec neměli - přizpůsobovat národním či kulturním rozdílům mezi muslimy, neboť jejich cílem je islámská unifikace, nikoli diferenciace. Své nejslibnějsí přívržence pak posílají do ciziny - ne nutně do arabských zemí, ale například do Francie, Anglie či Spojených států -, kde jsou zaskoleni tak, aby svou práci mohli vykonávat v Povolží (kde žije celých 40 procent ruských muslimů) či kdekoli jinde. Účast v těchto sítích nováčky utvrzuje v tom, že jsou součástí globálně integrované organizace.

Provoz těchto sítí ale stojí peníze. Přestože se říká, že vývoj po konci studené války postavil bohatý sever proti chudému jihu, vření uvnitř islámu naznačuje boj mezi bohatými a bohatými. Elity v Saúdské Arábii a dalsích zemích Perského zálivu mají finanční vliv nejrozvinutějsích zemí světa, třebaže ani jedna arabská země nesedí v Radě bezpečnosti ani není členem G-7. Poněvadž tyto a jiné světové mocenské rady před zástupci arabského světa zavírají dveře, část této rádoby muslimské protielity se snaží tento systém zpochybnit a rozhodně nemá nouzi o dostatečně ideologicky oddané prostředníky.