MANJUNATH KIRAN/AFP/Getty Images

Lepší svět je tady

SKANDERBORG, DÁNSKO – Je velmi snadné vytvořit si názor, že moderní svět se rozpadá. Neustále jsme konfrontováni s přívalem negativních informací: děsivých novinových titulků, alarmujících závěrů výzkumů a strašlivých statistik.

Na zeměkouli rozhodně existuje mnoho věcí, jimiž bychom se měli nesmírně znepokojovat. Pokud se však upínáme na hororové příběhy, pak nám uniká širší rámec.

Organizace spojených národů se zaměřuje na tři kategorie rozvoje: sociální, hospodářský a ekologický. Pokud se v každé z těchto kategorií ohlédneme za uplynulým čtvrtstoletím, pak máme mnohem více důvodů k oslavám nežli k obavám. Bylo to období mimořádného pokroku.

V sociální kategorii je nejdůležitějším ukazatelem, jak vysokého věku se každý z nás dožije. V roce 1990 činila střední délka života 65 let. Do roku 2016 se zvýšila na 72,5 roku. Za pouhých 26 let jsme tedy získali 7,5 roku života.

Pesimista by mohl namítnout, že to znamená 7,5 dalších let nemocí a utrpení, ale tak tomu není. V roce 1990 jsme se téměř 13% života necítili dobře a toto procento se nijak nezvýšilo. A ačkoliv se hodně mluví o tom, že nerovnost je dnes mnohem horší než kdykoliv dříve, pak v tomto nejdůležitějším parametru se nerovnost naopak snižuje: propast mezi střední délkou života v chudých a bohatých zemích se dramaticky zmenšila.

Pokud jde o hospodářský rozvoj, pak jedním z nejvýznamnějších ukazatelů je procento lidí žijících v chudobě. V nejhlubší nouzi dnes žije daleko méně osob. V roce 1990 žilo v extrémní chudobě 37% lidí na světě; dnes je to méně než každý desátý člověk. Za pouhých 28 let vybředlo z chudoby přes 1,25 miliardy lidí – to je zázrak, jemuž se věnuje zoufale malá pozornost.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Podíváme-li se na životní prostředí, pak jedním z největších zabijáků je znečištění vnitřního ovzduší způsobené tím, že lidé používají na vaření a otop zvířecí trus a dřevo. V roce 1990 to byla příčina více než 8% veškerých úmrtí; dnes je to 4,7%. To znamená, že na následky znečištění vnitřního ovzduší dnes každoročně zemře zhruba o 1,2 milionu lidí méně, přestože se počet obyvatel zeměkoule zvýšil.

Podobný trend existuje i u mnoha dalších statistik ekologického rozvoje. V letech 1990 až 2015 se procento lidí na světě, kteří defekují venku, snížilo na polovinu, konkrétně na 15%. Přístup k takzvaným inovovaným vodním zdrojům získalo za stejné období 2,6 miliardy dalších osob a jejich podíl dosáhl celkem 91%. Přístup k inovovaným vodním zdrojům tak získala více než třetina veškeré světové populace.

A tím zkvalitňování života nekončí: svět je dnes gramotnější, objem dětské práce klesá, prožíváme jedno z nejpokojnějších období v dějinách a ve většině zemí světa vládnou demokratické režimy.

Max Roser z Oxfordské univerzity založil obsáhlou webovou stránku, která podobné údaje zkoumá. Roser přichází s pozoruhodným návrhem: změny, které se odehrály během posledního čtvrtstoletí, bychom podle něj mohli vnímat v měřítku uplynulých 24 hodin. Viděno touto optikou se jen za uplynulý den prodloužila střední délka života o devět a půl hodiny, 137 000 lidí vybředlo z extrémní chudoby a 305 000 osob získalo přístup k bezpečné pitné vodě. Média přitom mohla tyto příběhy vyprávět každý den od roku 1990.

Dobré zprávy však nejsou tak zaznamenáníhodné jako ty špatné. To není jen chyba médií. Vyprávět pozitivní příběh je náročnější. V mnoha případech totiž „zprávu“ nepředstavuje něco, co se stalo, nýbrž špatná věc, k níž přestalo docházet. A ta upoutává naši představivost jinak. Fascinující studie z roku 2014 zjistila, že i když účastníci tvrdili, že chtějí číst pozitivní zprávy, jejich chování prozrazovalo, že ve skutečnosti dávají přednost informacím s negativním obsahem (třebaže si tuto preferenci sami neuvědomovali).

Všichni bychom se měli ponoukat k tomu, abychom věnovali větší pozornost pozitivním faktům. Když jsou lidé dotázáni, zda budou životní podmínky ve světě za 15 let lepší než dnes, pak se 35% respondentů domnívá, že ano, a 29% zastává názor, že se poměry zhorší – v podstatě si můžete hodit mincí. Avšak mezi lidmi, kteří chápou, že mnoho věcí na naší planetě se už oproti minulosti zlepšilo, věří v pokrok 62% respondentů. U lidí, kteří neznají fakta, klesá tento podíl na pouhých 17%. Přesvědčení, že se všechno zhoršuje, vede k pokřivenému obrazu toho, co můžeme dokázat, takže jsme nakonec ustrašenější.

Vezměme si docela běžný scénář, v němž politici a média rozdmýchávají strach ze zločinnosti, přestože statistiky ukazují, že míra zločinnosti je celostátně nízká nebo klesá. Taková situace může vést až k tomu, že se pozornost a vzácné zdroje zbytečně mrhají na řešení nesprávného problému, v ulicích je více policistů a dochází k omezování občanských svobod, místo abychom realizovali politiku, která není tak mediálně přitažlivá, ale zvyšuje náš blahobyt – například zkvalitňování předškolní péče nebo zdravotnictví.

Špatná interpretace fakt může snadno vyústit v pomýlená řešení založená na strachu, zatímco vyváženější a fakty podložené chápání, čeho lidstvo dosáhlo, nám umožňuje zaměřit úsilí na oblasti, kde můžeme dosáhnout největšího užitku (často to bývá tam, kde se nám už dnes daří dobře). Tím zajistíme, aby budoucnost mohla být ještě veselejší.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/KXvpbfb/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.