4

Potíž se Severní Koreou

NEW YORK – O Severní Koreu – malou a izolovanou zemi s 24 miliony obyvatel, které vládne groteskní dynastie označující samu sebe za komunistickou – by se nikdo příliš nestaral, kdyby neměla jaderné zbraně. Její současný vůdce Kim Čong-un, třicetiletý vnuk severokorejského zakladatele a „velkého vůdce“, dnes hrozí, že promění Soul, toto bohaté a pulzující hlavní město Jižní Koreje, v „ohnivé moře“. Na seznamu jeho cílů figurují také americké vojenské základny v Asii a Tichomoří.

Kim velmi dobře ví, že válka proti Spojeným státům by pravděpodobně znamenala zničení jeho země, která patří k nejchudším na světě. Jeho vláda nedokáže ani uživit vlastní lid, který pravidelně decimují hladomory. V Pchjongjangu, hlavním městě a výkladní skříni Severní Koreje, není dost elektřiny ani na zajištění trvalého osvětlení v největších hotelích. Hrozba útoku na nejmocnější zemi světa by se tedy mohla jevit jako projev šílenství.

Předpokládat, že Kim Čong-un a jeho vojenští poradci jsou šílení, však není užitečné ani příliš uvěřitelné. Jistě, na severokorejském politickém systému je rozhodně cosi vyšinutého. Tyranie Kimovy rodiny je založena na směsici ideologického fanatismu, zlovolné reálpolitiky a stihomamu. Tento smrtící lektvar však má jistou historii, kterou je třeba vysvětlit.

Krátké dějiny Severní Koreje jsou docela jednoduché. Když v roce 1945 padlo japonské císařství, které od roku 1910 v celé Koreji dosti brutálně vládlo, okupovala sever poloostrova sovětská Rudá armáda a jih USA. Sověti pak vytáhli z jednoho vojenského tábora ve Vladivostoku poměrně obskurního korejského komunistu Kim Ir-sena a instalovali ho v Pchjongjangu do funkce severokorejského vůdce. Krátce nato se vynořily zkazky o jeho válečném hrdinství a božském statusu a vznikl kult osobnosti.