0

Rozšiřování a demokracie v Evropě

Evropa se nachází na prahu dvou bezmála revolučních událostí: rozšiřování na východ a možnosti návrhu ústavy pro Evropskou unii. Obě dvě by měly být vnímány jako neoddělitelné. Rozšiřování Evropské unie podporuji. Je to historická nezbytnost. Toto rozšíření však musí jít ruku v ruce s institucionálními reformami, jež pozvednou jak akceschopnost Evropské unie, tak její demokratickou legitimitu.

Od pádu komunismu procházejí země střední a východní Evropy radostnou, leč mnohdy trýznivou transformací. Největší nebezpečí spojené s tímto poněkud náhlým a drsným procesem transformace je v tom, že ve snaze o větší otevřenost společnost riskuje rozpad. Může se tak stát v případě, kdy staré struktury, jež odvál čas, nejsou obezřele nahrazeny novými. Otevřená společnost vyžaduje spolehlivé instituce, a ty nelze vytvořit přes noc.

Tento obtížný přechod od uzavřené k otevřené společnosti byl pro země střední a východní Evropy nutným krokem k tomu, aby se mohly stát kandidátskými zeměmi a - možná brzy - plnoprávnými členy Evropské unie. Vynaložily bezmezné úsilí - jež si dnešní členové EU zřejmě ne zcela uvědomují - k tomu, aby svou domácí transformaci završily a přizpůsobily se rozsáhlé legislativě Evropské unie.

Evropská unie musí zemím, jež o členství v ní usilují, dokázat, že je skutečně otevřenou a demokratickou společností, takovou společností, v jakou se tyto země snaží přeměnit. Tato otázka má svůj praktický dopad, neboť má-li EU dokázat, že opravdu je svobodnou a otevřenou společností, musí si být jista, že po rozšíření bude schopna fungovat jak účinně, tak efektivně. V tomto smyslu může a musí právě probíhající bruselské ústavní shromáždění propojit rozšíření s reformou Unie, neboť k posílení transparentnosti a demokratické legitimity EU musí být využito i rozšíření.