CAMBRIDGE – Po nedávných svobodných volbách se Pákistán politicky vzmáhá. Euforie, která přišla s koncem Mušarafovy éry, však vyprchává, neboť před novou vládou stojí nelehká rozhodnutí.
Na rozdíl od Iráku a Afghánistánu není demokracie v tomto šedesát let starém státě ničím novým, avšak etnická štěpení, slabé instituce a náboženský extremismus na severu ho trvale destabilizují. A zatímco se nová vláda „zabydluje“ a stanovuje si priority, musí Západ v čele se Spojenými státy přehodnotit dopad svého předchozího přístupu k Pákistánu.
Nový pákistánský premiér Júsuf Gílání je ostřílený politik a především má sufijské rodinné kořeny, což je vzhledem k sufijské tradici tolerance dobré znamení. Ve svém inauguračním projevu jednoznačně deklaroval, že boj s terorismem je prvořadou prioritou, a jeho prvním rozhodnutím bylo propustit z domácího vězení soudce, které Mušaraf zbavil funkcí. Opadnutí děsivé vlny sebevražedných útoků po nástupu nové vlády k moci je neméně povzbudivé.
CAMBRIDGE – Po nedávných svobodných volbách se Pákistán politicky vzmáhá. Euforie, která přišla s koncem Mušarafovy éry, však vyprchává, neboť před novou vládou stojí nelehká rozhodnutí.
Na rozdíl od Iráku a Afghánistánu není demokracie v tomto šedesát let starém státě ničím novým, avšak etnická štěpení, slabé instituce a náboženský extremismus na severu ho trvale destabilizují. A zatímco se nová vláda „zabydluje“ a stanovuje si priority, musí Západ v čele se Spojenými státy přehodnotit dopad svého předchozího přístupu k Pákistánu.
Nový pákistánský premiér Júsuf Gílání je ostřílený politik a především má sufijské rodinné kořeny, což je vzhledem k sufijské tradici tolerance dobré znamení. Ve svém inauguračním projevu jednoznačně deklaroval, že boj s terorismem je prvořadou prioritou, a jeho prvním rozhodnutím bylo propustit z domácího vězení soudce, které Mušaraf zbavil funkcí. Opadnutí děsivé vlny sebevražedných útoků po nástupu nové vlády k moci je neméně povzbudivé.