buruma156_Joe RaedleGetty Images_trumpsupporterpraying Joe Raedle/Getty Images

Americká posvátná politika

NEW YORK – Charles Carroll z Carrolltonu ve státě Maryland byl jediný římský katolík, který roku 1776 podepsal Prohlášení nezávislosti USA. Ač byl jedním z otců zakladatelů, jako katolík nesměl zastávat veřejný úřad. To se změnilo až v roce 1789, když ústava znemožnila Kongresu etablovat kterékoli náboženství a konfesijní příslušnost přestala být sítem těch, kdo usilovali o veřejnou funkci.

Ne všichni byli z takového oddělení církve a státu nadšeni. Thomas Jefferson byl některými napadán jako nebezpečný bezvěrec a horlivci měli za to, že kdyby se stal prezidentem, náboženství v Americe by zahynulo. Lidí, kteří by víru rádi vrátili do středu veřejného a politického života, je dodnes požehnaně. Právě to měl patrně na mysli americký ministr spravedlnosti William Barr, hluboce konzervativní katolík, když odsoudil „sekularisty“ za to, že zahájili „útok na náboženství a tradiční hodnoty“.

Předsudky vůči katolíkům jako nepřátelům svobody a potenciálním zrádcům (kvůli duchovní oddanosti Římu) měly také tuhý kořínek. V roce 1821 si John Adams kladl otázku, zda „svobodná vláda [může] vůbec existovat s katolickým náboženstvím“. Angloamerická svoboda a demokracie se tradičně spojovaly s houževnatým protestantským individualismem; katolíci byli považováni za reakční otroky církevní hierarchie. Individualističtí protestanti samostatně mysleli, byli přičinliví a odhodlaní dostat ze sebe to nejlepší (materiálně, jakož i duchovně), kdežto katolíci byli zpozdilí a nezřídka líní.

https://prosyn.org/UcPytGEcs