Skip to main content

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions

buruma156_Joe RaedleGetty Images_trumpsupporterpraying Joe Raedle/Getty Images

Americká posvátná politika

NEW YORK – Charles Carroll z Carrolltonu ve státě Maryland byl jediný římský katolík, který roku 1776 podepsal Prohlášení nezávislosti USA. Ač byl jedním z otců zakladatelů, jako katolík nesměl zastávat veřejný úřad. To se změnilo až v roce 1789, když ústava znemožnila Kongresu etablovat kterékoli náboženství a konfesijní příslušnost přestala být sítem těch, kdo usilovali o veřejnou funkci.

Ne všichni byli z takového oddělení církve a státu nadšeni. Thomas Jefferson byl některými napadán jako nebezpečný bezvěrec a horlivci měli za to, že kdyby se stal prezidentem, náboženství v Americe by zahynulo. Lidí, kteří by víru rádi vrátili do středu veřejného a politického života, je dodnes požehnaně. Právě to měl patrně na mysli americký ministr spravedlnosti William Barr, hluboce konzervativní katolík, když odsoudil „sekularisty“ za to, že zahájili „útok na náboženství a tradiční hodnoty“.

Předsudky vůči katolíkům jako nepřátelům svobody a potenciálním zrádcům (kvůli duchovní oddanosti Římu) měly také tuhý kořínek. V roce 1821 si John Adams kladl otázku, zda „svobodná vláda [může] vůbec existovat s katolickým náboženstvím“. Angloamerická svoboda a demokracie se tradičně spojovaly s houževnatým protestantským individualismem; katolíci byli považováni za reakční otroky církevní hierarchie. Individualističtí protestanti samostatně mysleli, byli přičinliví a odhodlaní dostat ze sebe to nejlepší (materiálně, jakož i duchovně), kdežto katolíci byli zpozdilí a nezřídka líní.

Myšlenku, že katolíci nejsou způsobilí ke kapitalismu, propagoval počátkem minulého století slavný německý sociolog Max Weber (protestant). John F. Kennedy, prozatím jediný katolický prezident USA, musel během své kampaně zřetelně prohlásit, že jej věrnost nepojí k Vatikánu, nýbrž k Ústavě USA. Protikatolické předpojatosti se také podílely na anglickém nepřátelství k evropskému sjednocování, které bylo občas považováno za papežský komplot usilující o obnovu Svaté říše římské.

Halasné názory amerického ministra spravedlnosti nejsou jedinou známkou toho, že časy se podstatně změnily. Mezi soudci Nejvyššího soudu je jediný protestant (Neil Gorsuch) a i ten byl vychován jako katolík. Tři soudci jsou židé. Ostatních pět jsou katolíci (někteří s vazbou na Opus Dei, tajnůstkářskou organizaci, která začala vzkvétat ve fašistickém Španělsku 30. let).

Jinou historickou proměnou, která započala ve druhé polovině dvacátého století, je politický příklon evangelikálních křesťanů ke konzervativním katolíkům. Američtí protestanti dlouho spokojeně žili s ústavou, která jejich náboženský život chránila před zásahy státu. Veřejný prostor bylo možné postoupit duchovně nestranným vládám, dokud vyznavače víry nechávaly na pokoji. To se změnilo v 60. letech působením hnutí za občanská práva, která mnohé bělošské křesťany vyděsila, zejména v jižních státech. Dnes evangelikálové patří, podobně jako katoličtí konzervativci, k nejhorlivějším stoupencům prezidenta Donalda Trumpa. I oni jsou přesvědčeni, že rodinu a víru obléhají liberálové a sekularisté.

Subscribe now
Bundle2020_web

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Skutečnost, že Trump není znám zbožností a jeho život není ani zdaleka vzorem tradiční křesťanské morálky, je pro obě skupiny nepodstatná. Osobnosti jako ministr energetiky Rick Perry mají za to, že Trump je „Bohem vyvolený“. Ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno naznačil, že Trump byl „povznesen“ k záchraně Izraele. „Jako křesťan,“ řekl, „jsem rozhodně přesvědčen, že je to možné.“

Nazvat to pokrytectvím by bylo nepochopením. Taková zbožná úcta nevyžaduje, aby byl vůdce mravně bezúhonný. I hříšník může být nástrojem Božím.

Z obavy, aby nebyli obviněni z předpojatosti, se lidé v Americe občas zdráhají poukázat na náboženské zázemí veřejných osobností. Přesto je důležité porozumět historii určitých typů věr, abychom pochopili neobyčejnou dobu, v níž je hříšný prezident obklopen věřícími, kteří jsou přesvědčeni, že jej do Bílého domu vyslal Bůh, aby spasil Izrael a očistil prostopášně sekulární Ameriku.

Pochopitelně že ne všichni katolíci jsou zpátečníci. Papež František reakční není, proto k němu mají hluboký odpor katolíci jako Steve Bannon, jenž měl na Trumpa raný ideologický vliv. Teologie osvobození, populární v Jižní Americe 60. a 70. let, byla hnutím radikální levice. Předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová, která patří k hlavním Trumpovým politickým odpůrcům, je přitom katolička stejně jako Barr.

Existuje ovšem proud katolicismu, ukotvený v Evropě, jenž se nikdy nesmířil s Francouzskou revolucí, která zlomila světskou moc Církve a vyvrátila božské právo králů, o něž se opíraly absolutistické monarchie. Jeden z nejvýmluvnějších a nejvlivnějších reakčních myslitelů, Joseph de Maistre, byl přesvědčen, že bez posvěcené moci monarchie a církve společnost upadne v nemorální chaos.

Tento proud protiosvícenského uvažování nikdy neopadl. Ve Francii napájel pravicově nacionalistická hnutí, například antiliberální, antisemitské a antisekulární Action Française. Katoličtí konzervativci však nebyli jedinými křesťany brojícími proti sekularistickému odkazu Francouzské revoluce. Až do splynutí s dalšími denominacemi v křesťanskodemokratické partaji se hlavní kalvinistická politická formace v Nizozemsku nazývala Antirevoluční strana.

Snaha současných katolických konzervativců a evangelikálů vnést do politiky svá náboženská přesvědčení jde zjevně nejen proti idejím Francouzské revoluce, která usilovala o osvobození od náboženství, ale i Americké revoluce, která zavedla svobodu vyznání. Obě skupiny ostřelují pečlivě vystavěné bariéry mezi církví a státem.

To je nebezpečné nejen proto, že to přiživuje nesnášenlivost, ale také proto, že to v duchu de Maistra zpochybňuje představu, že politická argumentace se má zakládat na lidském rozumu. Jakmile se politické spory promění v náboženské střety, začnou být nemožné kompromisy. Věřící nemůže o posvátném principu vyjednávat. Těm, kdo Trumpa považují za nástroj Boží, nesejde na tom, nakolik jsou racionální obvinění z nezákonného jednání, která proti němu vznášejí jeho odpůrci. Musí jej bránit. Označit to za nerozumné znamená jejich obhajobě neporozumět. S Bohem se nelze přít.

Je možné, že voličská základna uctívající Trumpa nepostačí k tomu, aby jej v Bílém domě udržela i po roce 2020. Oponovat takové planoucí víře racionálními plány na nápravu toho či onoho problému je však těžké. Proto je tak zneklidňující slyšet představitele na vrcholu vlády USA hovořit o politice způsoby, které právem patří do církve. Zpochybňují nosné principy americké republiky, a dokonce by v důsledku toho mohli zvítězit.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/UcPytGEcs;