15

Falešné zotavení v eurozóně

LONDÝN – Na první pohled se zdá, že ekonomika eurozóny by konečně mohla být na dobré cestě. Akciové trhy se zvedají. Zvýšila se spotřebitelská důvěra. Nižší ceny ropy, levnější euro i kvantitativní uvolňování Evropskou centrální bankou by podle očekávání měly podpořit růst. Prezident ECB Mario Draghi tvrdí, že „nastává trvalé zotavení“, zatímco politici v Berlíně a Bruselu interpretují známky života ve Španělsku a Irsku jako důkaz, že jejich hořká medicína v podobě fiskální konsolidace a strukturálních reforem zabrala podle předpokladů.

Při bližším zkoumání však vyjde najevo, že toto zlepšení je skrovné, pravděpodobně bude dočasné a není výsledkem politiky podporované Německem. Jistě, podle některých odhadů dnes možná ekonomika eurozóny roste ročním tempem 1,6% oproti 0,9% v roce končícím třetím čtvrtletím roku 2014. To je však mnohem pomalejší tempo než ve Spojených státech a Velké Británii. A protože je dnes ekonomika eurozóny o 2% menší než před sedmi lety, nejeví se „zotavení“ jako správný výraz – zvláště když tato úleva pravděpodobně nepotrvá dlouho.

Tak především se již vyčerpává jednorázový impulz daný nižšími cenami ropy. Ceny ropy v eurech se sice od poloviny června do poloviny ledna propadly o více než polovinu, avšak od té doby se zase o třetinu zotavily, částečně i kvůli silnému znehodnocení eura, které obecně zdražuje dovoz. Dopad tohoto vzedmutí na rozpočty domácností a náklady firem je stěží důvodem k oslavám.

Politici spoléhají na to, že konkurenceschopnější měna stimuluje růst. Pravděpodobně však budou zklamáni. Protože se vývoz z eurozóny stále více spoléhá na globální nabídkové řetězce, představuje levnější měna slabší impulz než dříve. Exportéři se navíc mohou rozhodnout, že případné zisky shrábnou do vlastní kapsy, místo aby se snažili zvýšit tržní podíl.