Greek flag and EU flag Greek Parliament Michael Debets/ZumaPress

Vláda, jakou si eurozóna zaslouží

ATÉNY – Zničí řecké nesnáze evropskou měnovou unii, anebo ukážou, jak by se měla zachránit? Nejnovějším zvratem v existenční sáze eurozóny je nedávná kontroverzní dohoda o finanční výpomoci – některými připodobňovaná k Versailleské smlouvě z roku 1919, s Řeckem v roli Německa. Dohoda způsobila rozkol v řecké vládní levicové straně Syriza, vyvolala rozepři mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a jejím nekompromisně neústupným ministrem financí Wolfgangem Schäublem a podnítila Francii ke snaze znovu se prosadit ve francouzsko-německé ose, která byla odjakživa „motorem“ evropské integrace.

S řeckým postojem namířeným proti fiskální přísnosti přitom sympatizuje řada severoamerických keynesiánských ekonomů, například laureáti Nobelovy ceny Paul Krugman a Joseph Stiglitz. Jiní ekonomové, zejména v Evropě, mají za to, že Německo se musí ujmout politické role odpovídající jeho ekonomické převaze a přijmout uspořádání zahrnující sdílení suverenity (a břemen), aby se zajistila soudržnost a udržitelnost měnové unie. Pokořit malou zemi a prakticky z ní učinit protektorát neslouží dlouhodobému zájmu Evropy.

Jenže přesně to je teď ve hře. Řecko podepsalo dohodu poté, co jej Schäuble výslovně vyzval, ať opustí eurozónu – údajně přechodně – a zavede novou měnu. Německý přístup se stal ze strany přední evropské mocnosti prvním otevřeným zpochybněním představy, že měnová unie je nezměnitelná. Jak si ihned povšimli Francouzi, instinktivně naklonění argumentům proti fiskální přísnosti a vědomí si své čím dál podřízenější role ve francouzsko-německém partnerství, německý postoj byl také signálem možného odklonu od „evropského Německa“ k „německé Evropě“.

https://prosyn.org/xU4rxvWcs