0

Špatné odbočení evropské finanční regulace

LONDÝN – Krize finančních soustav po celém světě odráží masivní regulační selhání, a proto sílí hlasy volající po rozsáhlejším a lepším dohledu. Podobné výzvy byly znovu slyšet na schůzce představitelů skupiny G-20 v Pittsburghu a Evropská unie na ně nedávno reagovala, když představila plán vytvoření nového celoevropského hlídacího psa.

V globalizovaném finančním systému je klíčovým faktorem nalezení správné rovnováhy mezi jurisdikcí domácí a hostitelské země a mezi národním a nadnárodním dohledem. Podívejme se na Evropu. Evropské finanční instituce a trhy dosud nevídaným způsobem překračují hranice států, avšak v oblasti regulace stále dominují národní úřady. Vyřešení evropského problému nám tedy může pomoci najít řešení globálních výzev.

Současný model EU – tedy princip „jednoho pasu“, přičemž finanční instituce reguluje domovská země – selhal v až trapném měřítku. Nejtragičtějšími oběťmi jsou zřejmě pobaltské země, ale škody se táhnou přes celou střední a východní Evropu až na Balkán. Po zničujícím dopadu krize na ekonomiky těchto států nelze očekávat, že země, v nichž působí dceřiné společnosti a pobočky západních bank, přijmou status quo .

Noví evropští hlídací psi však pravděpodobně ani zdaleka nezvládnou vše, co je potřeba zvládnout. Evropská rada pro systémová rizika (ESCR) má pouze monitorovací funkce. Tři nové úřady EU pro dohled nad bankami, pojišťovnami a trhy cenných papírů budou koordinovat stávající systém národních dohlížecích institucí. Nebudou disponovat vymáhacími pravomocemi a národní vlády již nacházejí cesty, jak jejich autoritu a (finanční) kapacitu podkopat. Je tedy nejvyšší čas začít myslet na plán B – na to, co se stane, pokud tyto reformy nezajistí vše potřebné pro ochranu zemí na straně příjemce. Zemím, které v současné době vyčkávají – v rámci Evropy je to zejména Velká Británie –, se musí dát jasně najevo, že alternativou k celoevropskému řešení je radikální zpřísnění regulace v hostitelských zemích. To je ještě pravděpodobnější ve státech, jejichž národní řešení nejsou svazována stejnými pravidly jako v členských zemích EU – především se jedná o Čínu a Indii, které teprve nedávno otevřely hranice přímým zahraničním investicím do finančního sektoru.