0

Síla Evropské energetické unie

DUBLIN – Jednou z hlavních priorit, které si před svým zvolením loni v létě stanovil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, bylo vytvoření Evropské energetické unie. Juncker se zachoval správně. Soudržnější energetická politika by při správném přístupu mohla plnit tři strategické cíle současně.

Díky koordinaci výzkumu a investic, podpoře ochrany životního prostředí a integraci energetických trhů by energetická unie přispěla k boji proti klimatickým změnám, poskytla Evropě velmi potřebný ekonomický stimul a ochránila kontinent před nabídkovými šoky podobnými těm, které vyvolaly krize v severní Africe a na Ukrajině.

Akceschopnost Evropské unie je samozřejmě závislá na ochotě jejích členských států; a třebaže někteří evropští představitelé tuto iniciativu podporují, jiní projevují menší nadšení. Klíčovým testem společného odhodlání bude otázka, zda budou vedoucí představitelé ochotní podpořit stěžejní infrastrukturální projekty, které splňují všechny tři cíle.

Jedním z dobrých příkladů takového projektu je Iniciativa příbřežních sítí v zemích kolem Severního moře – návrh, jenž by napojil mořské větrné farmy na novou regionální síť a umožnil jednotlivým státům vyvažovat proměnlivé dodávky energie napříč hranicemi. Tato myšlenka – poprvé rozvinutá v dohodě o záměru, kterou v roce 2009 podepsalo devět členských zemí EU a Norsko – má obrovský potenciál; větry nad Severním mořem by do roku 2030 mohly pokrývat 10% evropské spotřeby elektrické energie – bezuhlíkově. Má-li však projekt pokračovat, naléhavě potřebuje politický mandát.