28

Evropa v obležení?

BRUSEL – Mnoho Evropanů má pocit, že je jejich vlast vystavena útoku, jak se přes hranice valí proud migrantů. Ať už se s uprchlíky střetají na vlastní kůži nebo je vidí jen na fotografiích rozesetých v tisku, Evropané jsou si dobře vědomi ohromných počtů zoufalých lidí, kteří se všemi prostředky snaží proniknout na území Evropské unie. Toto vědomí se však teprve musí přetavit v jednotnou reakci.

Zdá se, že sílí pnutí mezi členskými státy, snad proto, že se tento problém mezi jednotlivými zeměmi tak obrovsky liší. V přepočtu na obyvatele dostává Švédsko patnáctkrát víc žádostí o azyl než Británie, kde oficiální přístup k uprchlíkům zůstává nejvíc nepřátelský. Celkově se teď hlavní destinací stalo Německo, které přijímá téměř 40 % úhrnu EU; i v přepočtu na obyvatele se jedná o několikanásobek průměru EU.

Samozřejmě, existují jasná pravidla, jimiž je odpovědnost za uprchlíky vytýčena: podle takzvaného Dublinského nařízení odpovědnost za žádost o azyl nese první členský stát EU, jehož hranice běženec překročí. To je však zjevně problematické, neboť to veškerou zátěž spojenou s uprchlíky klade na hraniční země EU. Nemusel to být velký problém v 90. letech minulého století, kdy země EU společně přijímaly jen 300 tisíc žádostí o azyl ročně, ale nemůže to fungovat v roce, kdy se očekává, že úhrn bude trojnásobkem tohoto čísla.

Menší hraniční země jako Maďarsko a Řecko jednoduše nemají kapacity k registraci a ubytování statisíců žadatelů o azyl. Větší země jako Itálie jsou zase motivovány vysoké počty běženců připlouvajících k jejich břehům přehlížet, poněvadž vědí, že když nic nepodniknou, uprchlíci nejspíš zamíří jinam (zejména do severní Evropy).