Vysokoškolské systémy v USA a kontinentální Evropě by nemohly být odlišnější, než jsou. Který z nich funguje lépe? Odpověď je jasná: americký systém vede na celé čáře.
Evropské univerzity se všeobecně zakládají na třech pomýlených principech:
za vysokoškolské vzdělávání platí daňoví poplatníci, nikoliv studenti;
přijímání do fakultního sboru se řídí smlouvami veřejného sektoru a fungování vysokých škol je často centralizované a téměř vždy nepružné;
platy učitelů tíhnou k rovnosti, stejně jako kvalita výuky mezi univerzitami.
Tento systém je prý egalitářštější než americký systém vyššího vzdělávání, na nějž mnozí Evropané hledí spatra jako na elitářský. Ve skutečnosti evropský systém produkuje méně výzkumu, horší studenty (zejména na doktorské úrovni) a je zřejmě méně egalitářský než systém zaoceánský.
Vysokoškolské systémy v USA a kontinentální Evropě by nemohly být odlišnější, než jsou. Který z nich funguje lépe? Odpověď je jasná: americký systém vede na celé čáře.
Evropské univerzity se všeobecně zakládají na třech pomýlených principech:
Tento systém je prý egalitářštější než americký systém vyššího vzdělávání, na nějž mnozí Evropané hledí spatra jako na elitářský. Ve skutečnosti evropský systém produkuje méně výzkumu, horší studenty (zejména na doktorské úrovni) a je zřejmě méně egalitářský než systém zaoceánský.