0

Rozcestí evropské budoucnosti

Evropa dnes představuje nesourodý obrázek. Jde o zemi míru, demokracie a právního řádu. Je také zemí prosperity: její ekonomika je konkurenceschopná, měna silná, inflace nízká a její životní úrovně patří mezi nejvyšší na světě. Evropanům kyne prospěch z vysokých měr sociální ochrany, levného a kvalitního vzdělávání, přísných norem ochrany životního prostředí a výborné infrastruktury. Navíc se Evropa pyšní nepřekonatelnou kulturní rozmanitostí a nádhernou přírodní krásou. To vše se jeví jako utopický sen.

Evropa se svými 500 miliony obyvatel a největším jednotným trhem na světě stále je hospodářský obr, byť na ni svět jako na skutečnou unii nepohlíží. Politicky ale představuje trpaslíka – a ještě se zmenšuje. Naše století je érou velkých států a další vzestup Číny, Indie, Spojených států a Japonska zanedlouho způsobí, že i největší evropské mocnosti se budou jevit jako titěrné. Už dnes tři největší členské státy EU stěží dokáží vyvážit úbytek evropské politické váhy, natož aby zvládly trend otočit. Bez silné EU se tento vývoj jedině vystupňuje.

Svět kolem se překotně mění a na Evropany ponořené do mučivého procesu sebeobjevování nebude čekat. Alternativy jsou jasné: držet krok, nebo zůstat pozadu.

V Americe se, navzdory současné posedlosti Irákem, uchytává strategický názor, který jedenadvacáté století vymezuje především s ohledem na trojici Čína, Indie a USA. Úloha Japonska jako amerického spojence se bere za danost. Vztah s Ruskem se klade někam mezi partnerství a obnovené soupeření, ale ve skutečnosti se na Rusko nepohlíží jako na strategickou výzvu. A ostatní ze strategického hlediska zahaluje mlčení – což se týká i Evropy.