0

Severoafrická zkouška Evropy

LONDÝN – Reakce Evropy na historické revoluce v severní Africe kolísá mezi radostí a strachem. Přirozený instinkt oslavovat a podporovat demokratizaci napříč Středomořím kalí obavy, že se krize přelije na evropské břehy.

Hrstka lídrů zmínila poválečný Marshallův plán jako vzor pro rozsáhlou evropskou rozvojovou pomoc regionu, jejímž cílem by bylo zajistit udržitelnost demokratické transformace a dlouhodobé politické a ekonomické přínosy pro Evropu. Reakce hlavního proudu je ale mnohem vystrašenější: média i politici napříč Evropskou unií jsou posedlí hrozbou vln migrantů na hranicích.

Tato hrozba by se neměla brát na lehkou váhu. Spory nad tuniskými migranty v Itálii už začaly naleptávat politické základy umožňující volný pohyb v schengenském prostoru. Válka v Libyi přitom může zapříčinit, že na útěk před násilím se dají mnohem početnější tisíce civilistů a budou potřebovat mezinárodní ochranu.

Uprchlické tábory v Tunisku a Egyptě už zaplnilo téměř 400 tisíc lidí a k italským břehům se podle odhadů dostalo 20 tisíc osob. Zvládání nárůstu počtu uchazečů o azyl bude vyžadovat, aby EU posílila své kapacity nabízející dočasnou ochranu, případně aby revidovala fungování své azylové soustavy jako celku. Ku prospěchu tu bude skutečnost, že Unie směřuje ke společnému přístupu k ochraně hranic, nejzřetelněji rozšiřováním pohraniční agentury Frontex.