0

Evropská solidarita v obklíčení

Drobí se solidarita Evropské unie? Po nepříjemných jednáních o rozšíření a vnitřních neshodách ohledně Iráku a s podobnými rozepřemi kolem nové ústavy EU a společné evropské zahraniční a obranné politiky bychom si to mohli dost dobře myslet. Průzkumy veřejného mínění navíc prokazují dramatický pokles podpory rozšíření v současných členských zemích EU. To, zda je evropská solidarita v krizi nebo ne, je zásadní otázka, protože EU bez solidarity nepřežije, tedy přinejmenším ne v té podobě, jakou známe.

Smysl pro rovnost a solidaritu je nezbytným základem každé demokratické společnosti. V 50. letech psal britský sociolog T. S. Marshall o rozvoji práv, od občanských práv v 18. století přes politická (demokratická) práva v 19. století po sociální práva ve 20. století. Tyto tři rozměry - liberální, demokratický a sociální - charakterizují moderní evropský národní stát.

Solidarita hrála ve 20. století ústřední roli. Byla hnací silou rozvoje evropských zemí po druhé světové válce a vedla k jejich proměně v ,,sociální státy", jenž zdůrazňují sociální jistoty a širokou paletu sociálních programů. Tuto ,,institucionalizovanou solidaritu" můžeme u národních států poměřovat mírou přerozdělování vůči HDP.

Existuje ještě další rovina solidarity, již můžeme nazvat solidaritou světovou či globální. Její význam - odrážející se v rozličných formách mezinárodní pomoci - je dodnes velmi omezený. Jejím cílem není zajistit rovnost práv občanů, ale zabezpečit minimální životní podmínky. Humanitární intervence - tolik diskutované v 90. letech - jsou dalším projevem této globální solidarity.