0

Europe’s Silent Pro-Treaty Majority

Debata na nadcházejícím summitu Evropské unie se bude točit kolem toho, zda jít dál s „miniverzí“ Ústavní smlouvy EU. Tato debata je důsledkem odmítnutí návrhu smlouvy francouzskými a nizozemskými voliči v roce 2005. Jejich zamítavé hlasy ovšem zakryly fakt, že 18 z 27 členských států EU smlouvu ratifikovalo. Lucemburští voliči ji například schválili 56,5% většinou ihned po nizozemském a francouzském odmítnutí. Vskutku, smlouvu, která má podporu dvou třetin členských států a většiny evropských občanů, nelze jednoduše odhodit.

Zároveň nelze ignorovat hlas francouzských a nizozemských občanů – tím spíš, že je nepředstavitelné, že by v té či oné zemi byl k dalšímu referendu předložen tentýž text. Poněvadž smlouvu musí ratifikovat všech 27 států, je tedy podle všeho zřejmé, že v nynější podobě v platnost vstoupit nemůže a že státy, které ji schválily, ji nemohou beze změn dále prosazovat.

Je však stejnou měrou nemožné začít od nuly. Chceme-li překonat krizi, do níž Evropa zabředla, musíme se pokusit mezi zeměmi „pro“ a „proti“ najít soulad. A musíme tak učinit rychle, má-li EU splnit očekávání svých občanů.

To vychází ze skutečnosti, že Evropa v globalizovaném světě čelí mnoha spletitým výzvám. Evropští občané požadují účinné politiky v oblastech tak rozmanitých, jako je zaměstnanost a sociální zařazení, ochrana životního prostředí a změna klimatu, zdravotnictví, vnější a vnitřní bezpečnost a boj proti nezákonné migraci a chudobě ve třetím světě. Je přitom zřejmé, že členské státy nemohou tyto problémy řešit samy, ale jedině prostřednictvím koordinované činnosti EU a společných politik. Abychom však těchto výsledků dosáhli a tím občany přesvědčili o významu EU, je zapotřebí posílit a demokratizovat rozhodovací schopnost Evropy.