0

Evropská sekulární mise

Ekonomika a politika byly odjakživa rozpačitými spojenci v procesu evropského sjednocování. Od okamžiku, kdy se spojila evropská uhelná a ocelářská průmyslová odvětví, aby se zabránilo budoucím válkám na kontinentu, se ,,evropský projekt" na své cestě vpřed často spoléhal na ekonomické zájmy. Dnes se ovšem noví členové přidávají hlavně z politických a geostrategických důvodů. Tato proměna motivace vyžaduje změny v tom, jak o sobě unie smýšlí, změny, které půjdou hlouběji než plány, které dnes kolují v konventu pro přípravu ústavy EU.

Samozřejmě že hospodářská prosperita, kterou evropské sjednocení přineslo, nepochybně nové členy láká, ale přitažlivost EU sahá daleko za problematiku peněženek. Neboť unie je také ohromným územím řízeným právem, a to jak v oblasti výroby a obchodní výměny, tak i v dalších oblastech, jež zavádějí a ochraňují práva jednotlivců.

To je důvod, proč se sousedé EU vždy cítili magneticky přitahováni do tohoto území míru a prosperity. První rozšíření, které přivedlo roku 1973 Velkou Británii, Irsko a Dánsko, se zakládalo především na ekonomických úvahách. Všechny další vlny rozšíření ale byly motivovány především - ne-li výhradně - politickými důvody.

Dobrým příkladem je Řecko. Řecko po skončení tamní vojenské diktatury usilovalo o mezinárodní rehabilitaci prostřednictvím členství v Evropském společenství. Přijetí země následně pomohlo konsolidovat nový a křehký demokratický režim. Modernizační transformace, která dnes v Řecku probíhá, za mnohé vděčí členství země v EU.