0

Evropské rasistické školy

Jsem tím, koho mnozí lidé nazývají „Cikán“. Raději mám označení „Rom“. Po celé Evropě je nás víc než 10 milionů. Naprostá většina z nás žije v podmínkách třetího světa – je nám upírán přístup k řádnému bydlení, zdravotní péči a vzdělání.

Narodil jsem se v zapadlém městě v Bulharsku na konci 60. let, kdy moje vlast, tak jako zbytek východní Evropy, byla pod komunistickou vládou. Strana neuznávala žádné etnické menšiny – formálně jsme si byli všichni rovni. Ba byli jsme si tak rovni, že vláda mnohým z nás dala nová, bulharská jména. Jednoho dne, kdy jsem byl mladík jménem Husní, se moje jméno změnilo na Ivan.

Rovnoprávní jsme však nebyli. Romové žili v segregovaných ghettech. Byli jsme občany druhého řádu.

Jedna z nejjasnějších vzpomínek, jež mám z raného dětství, je na mého otce, když mou mladší sestru a mne učil, že „vzdělání je klíčem k úspěchu“. Řekl: „Chcete-li být přijímáni jako rovnocenní s gádži [Neromy], musíte mít lepší vzdělání než oni. To není snadné. Když se vám to ale podaří, promění to nejen váš život, ale také životy mnoha vašich lidí.“