PAŘÍŽ – Bude rok 2009 a začátek prezidentského působení Baracka Obamy znamenat nástup nové éry v transatlantických vztazích, anebo přetrvají staré spory, rozdmýchávané hloubkou a závažností hospodářské krize? Povede krize na obou březích Atlantiku k nacionalistickým a sobeckým postojům, mařícím dlouho očekávané sblížení, ne-li úplné usmíření?
To samozřejmě ještě nelze říct. Přestože levicové křídlo evropské levice – stejně jako okruh nejliberálnějších amerických demokratů – vyjadřuje znepokojení, že si Obama zvolil příliš středový kabinet, klasická forma antiamerikanismu bude v Evropě nesporně ustupovat. Je velice nepravděpodobné, že by Evropané vyšli do ulic, aby odsoudili „podstatu“ Spojených států – to, čím Amerika je a co dělá –, tak jako to učinili během Bushovy éry, ba i během Clintonových let. Obrázek Ameriky se po 4. listopadu v Evropě zásadně proměnil a styl Obamovy diplomacie po jeho inauguraci zřejmě tuto změnu ještě potvrdí.
V oblasti transatlantických vztahů, jako obecně i v jiných oblastech, je však nemoudré od jediného muže očekávat přespříliš, ať už jsou jeho výjimečné vlastnosti jakékoli. Fundamentální problémy přetrvávají a nové se pravděpodobně vynoří.
PAŘÍŽ – Bude rok 2009 a začátek prezidentského působení Baracka Obamy znamenat nástup nové éry v transatlantických vztazích, anebo přetrvají staré spory, rozdmýchávané hloubkou a závažností hospodářské krize? Povede krize na obou březích Atlantiku k nacionalistickým a sobeckým postojům, mařícím dlouho očekávané sblížení, ne-li úplné usmíření?
To samozřejmě ještě nelze říct. Přestože levicové křídlo evropské levice – stejně jako okruh nejliberálnějších amerických demokratů – vyjadřuje znepokojení, že si Obama zvolil příliš středový kabinet, klasická forma antiamerikanismu bude v Evropě nesporně ustupovat. Je velice nepravděpodobné, že by Evropané vyšli do ulic, aby odsoudili „podstatu“ Spojených států – to, čím Amerika je a co dělá –, tak jako to učinili během Bushovy éry, ba i během Clintonových let. Obrázek Ameriky se po 4. listopadu v Evropě zásadně proměnil a styl Obamovy diplomacie po jeho inauguraci zřejmě tuto změnu ještě potvrdí.
V oblasti transatlantických vztahů, jako obecně i v jiných oblastech, je však nemoudré od jediného muže očekávat přespříliš, ať už jsou jeho výjimečné vlastnosti jakékoli. Fundamentální problémy přetrvávají a nové se pravděpodobně vynoří.