Formální ukončení americké okupace Iráku, po němž svrchovanost země přejde na iráckou vládu, dává Evropě příležitost sehrát významnou roli při určování budoucnosti tohoto životně důležitého státu. Evropská unie musí sestoupit z tribuny a začít jednat, aby zajistila, že přechodná vláda vypíše volby a vytvoří životaschopný stát, a současně aby v této oblasti zachovala evropské zájmy a hodnoty.
Totální selhání irácké politiky v podání Bushovy administrativy otevřelo dveře Evropě, která může nabídnout seriózní alternativní vizi budoucnosti Iráku. Co by však měli evropští odpůrci války nabídnout poté, co se potvrdily jejich nejhorší obavy?
Pochopitelně je lákavé, aby Evropa nenavrhovala a nečinila nic a jednoduše vyčkávala, až irácká krize vynese Johna Kerryho do Bílého domu a George Bushe zpátky do Texasu. Americké - a irácké - neštěstí však není v souladu s evropskými zájmy. Politika „čím hůře, tím lépe" je jednoduše nepřijatelná: odráží cynismus, za který je americká administrativa oprávněně kritizována.
Formální ukončení americké okupace Iráku, po němž svrchovanost země přejde na iráckou vládu, dává Evropě příležitost sehrát významnou roli při určování budoucnosti tohoto životně důležitého státu. Evropská unie musí sestoupit z tribuny a začít jednat, aby zajistila, že přechodná vláda vypíše volby a vytvoří životaschopný stát, a současně aby v této oblasti zachovala evropské zájmy a hodnoty.
Totální selhání irácké politiky v podání Bushovy administrativy otevřelo dveře Evropě, která může nabídnout seriózní alternativní vizi budoucnosti Iráku. Co by však měli evropští odpůrci války nabídnout poté, co se potvrdily jejich nejhorší obavy?
Pochopitelně je lákavé, aby Evropa nenavrhovala a nečinila nic a jednoduše vyčkávala, až irácká krize vynese Johna Kerryho do Bílého domu a George Bushe zpátky do Texasu. Americké - a irácké - neštěstí však není v souladu s evropskými zájmy. Politika „čím hůře, tím lépe" je jednoduše nepřijatelná: odráží cynismus, za který je americká administrativa oprávněně kritizována.