Evropská vojenská revoluce

BRUSEL: Euro – vskutku revoluční novinka pro Evropskou unii, jež má v povaze vyvíjet se pomalu, nárazově – vyprovokovalo bouřlivou debatu nejen v Evropě, ale i mimo ni. Avšak plány EU na společnou obrannou politiku dosud lákaly mnohem menší pozornost. I to už je minulostí. Američané se stále častěji ptají po jejím smyslu a poukazují přitom na účinnost NATO. Pro Evropany bývá nelehké na tyto otázky odpovědět, zčásti proto, že neexistuje jediná odpověď.

Pro ty, kdo věří ve sjednocenější Evropu, je užší spolupráce zcela evidentně žádoucí. Jiní kladou důraz na věcnost – říkají, že členské země EU mohou v zahraniční i obranné politice dosáhnout mnohem více, pokud budou spolupracovat, a ne jednat samy za sebe. Tito pragmatikové vyzdvihují rostoucí počet výzev zvnějšku – na Balkáně, Středním Východě, Africe a mnohde jinde –, které si žádají soustředěnou odezvu.

Třetí argument, který zastávají někteří francouzští gaullisté a mnozí levicoví sympatizanti v EU, tvrdí, že Evropa potřebuje společnou zahraniční a obrannou politiku, aby mohla čelit americké hegemonii. Tento protiamerický postoj však není příliš rozšířen. Zastánci společné komunitární zahraniční a obranné politiky jsou pro Evropu schopnou postarat se o vlastní bezpečnost, která bude lepším partnerem pro Spojené státy.

https://prosyn.org/4H4ZXB7cs