0

Skrytá evropská Katrina

Když Evropané sledovali klopýtnutí prezidenta Bushe o úmrtí, zkázu a chaos, jež napáchal hurikán Katrina v New Orleans, někteří si nemohli pomoci a museli se navzájem poplácat po ramenou se slovy: „Díky Bohu za naši sociální solidaritu.“

Pravda, žádný evropský stát, jenž za něco stojí, by nikdy nedovolil, aby jeho občané upadli do tak hrozivé bídy, že doslova nebudou moci utéct ze svých domovů tváří v tvář přírodní katastrofě. Všichni Evropané – nejen ti na levici – byli upřímně šokováni a zděšeni tím, jak živě Katrina předvedla, že pro americké chudé očividně neexistuje žádné dno.

Tato starostlivost a citlivost je však až příliš sebeuspokojivá, neboť Evropanům umožňuje nevšímavě přecházet velice skutečné problémy, jež teď mají se svou vlastní chvástavou sociální solidaritou.

Zaprvé, třebaže evropská doktrína sociální solidarity hlásá spravedlnost a rovnost, maskuje „společnost zasvěcených“, která je velkolepě nespravedlivá na horním konci příjmového spektra. Elity sociálních států obvykle mají nejlepší lékaře, nejlepší sedadla v koncertních sálech, nejlepší bydlení v nejlepších čtvrtích a tak dále, a to kvůli tvrdohlavému odmítání Evropy použít ceny a tržní mechanismus k rozdělení klíčového zboží a služeb. Pro nezasvěcence je těžké konkurovat, když „co komu připadne,“ závisí na znalosti správných lidí.