Evropský destabilizační mechanismus

MNICHOV – Do roku 2010 měla být Evropa „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní společností na světě“. Tak znělo oficiální prohlášení Evropské komise v takzvané Lisabonské agendě v roce 2000. Dnes uplynulo od tohoto smělého závazku deset let a je to oficiální: Evropa není co do růstu světovým šampionem, nýbrž spíše loudalem. Zatímco současné členské země EU zaznamenaly v uplynulých deseti letech růst celkem o 14%, Severní Amerika vzrostla o 18%, Latinská Amerika o 39%, Afrika o 63%, Blízký východ o 60%, Rusko o 59%, Singapur, Jižní Korea, Indonésie a Tchaj-wan o 52%, Indie o 104% a Čína o 171%.

Evropané chtěli svého cíle dosáhnout mimo jiné prostřednictvím další ekologické ochrany a větší sociální soudržnosti – to jsou žádoucí cíle, ale rozhodně ne růstové strategie. Ukázalo se, že Lisabonská agenda je pouhý vtip.

Evropskému Paktu stability a růstu z roku 1995 se nevedlo o nic lépe. Členské země EU se dohodly, že omezí své fiskální deficity na 3% HDP, aby zajistily dluhovou disciplínu pod eurem, takže žádná země nebude moci novou měnu používat k tomu, aby si brala sousedy jako rukojmí a nutila je k záchranným operacím. Ve skutečnosti státy EU překročily tříprocentní limit 97krát.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/yQYftIo/cs;