0

Evropská finanční pustina

PAŘÍŽ – „Duben je nejkrutější měsíc,“ napsal T. S. Eliot na úvod své skvělé básně Pustina. Kdyby byl ovšem Eliot investorem z povolání a v posledních několika letech sledoval evropské finanční trhy, jsem si naprosto jistý, že by zvolil srpen.

V srpnu 2007 rozhodnutí BNP Paribas zavřít dva své hedžové fondy exponované v sektoru podřadných hypoték vyvolalo letní likviditní krizi u všech evropských bank. Letos se do centra pozornosti dostala Société Générale, velká konkurentka BNP. Její akcie se během jediného dne v půli srpna propadly o víc než 14 %, takže dosáhly hlubin už dva a půl roku nedotčených. Rozletěly se fámy o možném snížení ratingu suverénního dluhu Francie, provázené spekulacemi o důsledcích pro francouzské banky.

Jelikož právě Francouzi ze všech Evropanů nejvíce ctí zvyk, že v srpnu by se neměla dělat žádná účelná práce, je to pro tamní bankéře kruté zacházení. Nikterak neotáleli s prohlášením, že je nespravedlivé na ně takto ukazovat prstem.

Mají kus pravdy. Francie není epicentrem krize eurozóny. O toto postavení soupeří mnoho – příliš mnoho – konkurentů. Favoritem na zisk titulu bylo zprvu Řecko, ale po jistou dobu mu tvrdě šlapalo na paty Irsko. Pak se sprintem do čela prodralo Portugalsko, které teď ale lehce zaostává, zatímco se vpřed dere Španělsko a Itálie. Francie si s oblibou myslí, že je na chvostu, kde v poklidu kluše po boku Německa.