Pro Evropany je lákavé vztahovat vlastní dějiny na Asii a pohlížet na tamní současný vývoj událostí jako na pouhé opakování, ne-li přímo napodobení toho, co se již stalo v Evropě. Toto pokušení ostatně podněcují i sami Asijci, když si Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) otevřeně klade za cíl podobat se stále více Evropské unii.
Při snaze rozšifrovat diplomatickou budoucnost Asie se Evropané potýkají s jakýmisi „rozpaky z bohatství“. Opakuje dnes Asie hrátky s rovnováhou sil po vzoru Evropy na konci devatenáctého století, kdy Čína hraje roli Německa? Anebo má jižní Asie prostřednictvím růstu ASEAN nakročeno k tomu, aby se jednoho dne stala dálněvýchodním ekvivalentem EU?
Tato srovnání nejsou neutrální a v analogii mezi dnešní Čínou a Německem devatenáctého století lze vystopovat prvek oné škodolibé radosti z problémů druhých – něco, čemu Němci říkají „Schadenfreude“. Podle tohoto názoru se dnes sice Asii vede ekonomicky dobře, ale jen počkejte: sílící nacionalismus, hlad Číny po moci a touha zbytku Asie omezit její ambice nevyhnutelně zbrzdí hospodářský růst a obnoví globální primát Západu.
Pro Evropany je lákavé vztahovat vlastní dějiny na Asii a pohlížet na tamní současný vývoj událostí jako na pouhé opakování, ne-li přímo napodobení toho, co se již stalo v Evropě. Toto pokušení ostatně podněcují i sami Asijci, když si Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) otevřeně klade za cíl podobat se stále více Evropské unii.
Při snaze rozšifrovat diplomatickou budoucnost Asie se Evropané potýkají s jakýmisi „rozpaky z bohatství“. Opakuje dnes Asie hrátky s rovnováhou sil po vzoru Evropy na konci devatenáctého století, kdy Čína hraje roli Německa? Anebo má jižní Asie prostřednictvím růstu ASEAN nakročeno k tomu, aby se jednoho dne stala dálněvýchodním ekvivalentem EU?
Tato srovnání nejsou neutrální a v analogii mezi dnešní Čínou a Německem devatenáctého století lze vystopovat prvek oné škodolibé radosti z problémů druhých – něco, čemu Němci říkají „Schadenfreude“. Podle tohoto názoru se dnes sice Asii vede ekonomicky dobře, ale jen počkejte: sílící nacionalismus, hlad Číny po moci a touha zbytku Asie omezit její ambice nevyhnutelně zbrzdí hospodářský růst a obnoví globální primát Západu.