0

Nebezpečné evropské banality

JERUZALÉM – Povolanost Evropy k mírovému úsilí a stanovování mezinárodních norem chování se bezpochyby stane základnou, na níž se Barack Obama pokusí rekonstruovat transatlantické spojenectví, které jeho předchůdce tak ošklivě pošramotil. Pro Evropany bude v tomto úsilí prvořadou otázkou, jak rychle začne nový americký prezident řešit arabsko-izraelský konflikt. Evropanům totiž na Jeruzalémě vždy záleželo více než na Bagdádu, avšak George W. Bush to odmítal poslouchat.

Neschopnost Evropy napomoci k řešení arabsko-izraelského konfliktu nepramení z jejích postojů ke klíčovým otázkám, které se jen mikroskopicky liší od postojů Spojených států. Zdá se, že její nemohoucnost vyvěrá spíše z jejího přístupu k židovskému státu. V podstatě jde o to, že v kolektivním vědomí Židů a Evropanů je zakořeněna dialektika přitažlivosti a odpudivosti. Nutno přiznat, že Evropa je skutečně „la patrie de la memoire“, „trýznivou a trýzněnou vzpomínkou“, jak v roce 1946 prohlásil Denis de Rougemont.

Starý kontinent trpí dvěma komplexy výčitek, které mají mnoho společného s Izraelem: komplexem koloniálním a židovským. Palestinská tragédie se této nezhojené evropské rány přímo dotýká.

Izrael jako stát se zrodil z nejhlubší krize evropského svědomí. Pro Evropany měl být vznik Izraele kompenzací za hříchy spáchané na židovském národu. Cena, kterou za to údajně zaplatili Palestinci, se však dotkla dalšího neuralgického bodu v mysli Evropanů. A protože Evropa nadále vězí v tomto zdánlivě neřešitelném rébusu, Izraelci spatřují v jejím jednání snahu vyvážit politickou jalovost její blízkovýchodní diplomacie nesnesitelně pokryteckou a moralistní rétorikou.