Evropská policie svědomí

Příběh podzimního odmítnutí mého jmenování za člena Evropské komise je notoricky znám. Do komise mě jmenovala italská vláda, ale svou kandidaturu jsem byl nucen stáhnout kvůli homofobním poznámkám, které jsem údajně pronesl před výborem pro občanská práva, spravedlnost a domácí záležitosti Evropského parlamentu. Nyní, když se již usadil prach tohoto sporu a byla složena komise nová, je načase se zeptat, jaká ponaučení si lze z této aféry vzít.

První ponaučení se týká nepostradatelnosti přesných informací a zpravodajství v politice. Demokracie funguje pouze v případě poctivého referování o projednávaných otázkách. Každý pochopitelně může události komentovat a hodnotit, jak se mu zlíbí. Ve sdělovacích prostředcích je však zapotřebí vysoký standard věrnosti pravdě; jinak začnou být debaty příliš zkreslené, než aby mohli občané správně hodnotit jejich smysl. Reportéři nemají právo překrucovat fakta, aby je poté odhalili.

V mém případě bylo hlavní obvinění proti mé osobě smyšlené: žádné homofobní prohlášení jsem neučinil. Stejně tak jsem nevnesl do debaty o svém jmenování otázku homosexuality. To učinili moji odpůrci. Rovněž citově zabarvené slovo „hřích“ jsem nezavedl do debaty a nespojil ho s homosexualitou já. Také to udělali moji nepřátelé.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ORn4Si4/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.