0

Evropa s konkurenční schopností hraje skořápky

BRUSEL – Ostříleným pozorovatelům evropské ekonomiky přinesl poslední summit Evropské unie bizarní pocit déjà vu. Před o málo víc než dekádou evropští lídři s velkou slávou představili „Lisabonskou agendu“, podrobný politický plán proměny Evropy v „nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě“. Nový „Pakt konkurenceschopnosti“, jejž na summitu EU předložily Francie a Německo, si nedělá tytéž ambice na celosvětovou grandióznost, ale spíše se protlačuje jako opatření nezbytné k zajištění podmínek pro přežití eura.

S výjimkou snahy, která působí dojmem skrytého pokusu přinutit státy EU ke zvýšení firemních daní na francouzské a německé úrovně, není na Paktu konkurenceschopnosti zdánlivě nic nerozumného. Zvýšení důchodového věku na 67 let, zrušení indexace mezd a požadavek, aby jednotlivé země do svých ústav zakotvily dluhovou brzdu, jsou rozumná opatření ke zvýšení konkurenční schopnosti a obnovení důvěry v euro.

Čelní představitelé vlád se však bohužel zřejmě nijak nepoučili z případu zkrachovalé Lisabonské agendy. Nynější plány se totiž ze dvou důvodů zdají být odsouzené k neúspěchu.

Zaprvé, věrohodná politická agenda potřebuje pevné cíle a jasné termíny plnění. Bez ohledu na svou vůdčí úlohu ve vztahu k Paktu konkurenceschopnosti se však už Francouzi distancovali od závazku zvýšit důchodový věk na 67 let. Podle agentury Bloomberg jistý francouzský představitel reportérům na summitu sdělil, že poté, co byl věk odchodu do penze loni zvýšen z 60 na 62 let, nepřichází to vůbec v úvahu. Vzhledem k mohutným protestům veřejnosti, jež loňská úprava vyvolala, je prohlášení francouzského úředníka mimořádně uvěřitelné.