BRUSEL – Ostříleným pozorovatelům evropské ekonomiky přinesl poslední summit Evropské unie bizarní pocit déjà vu. Před o málo víc než dekádou evropští lídři s velkou slávou představili „Lisabonskou agendu“, podrobný politický plán proměny Evropy v „nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě“. Nový „Pakt konkurenceschopnosti“, jejž na summitu EU předložily Francie a Německo, si nedělá tytéž ambice na celosvětovou grandióznost, ale spíše se protlačuje jako opatření nezbytné k zajištění podmínek pro přežití eura.
S výjimkou snahy, která působí dojmem skrytého pokusu přinutit státy EU ke zvýšení firemních daní na francouzské a německé úrovně, není na Paktu konkurenceschopnosti zdánlivě nic nerozumného. Zvýšení důchodového věku na 67 let, zrušení indexace mezd a požadavek, aby jednotlivé země do svých ústav zakotvily dluhovou brzdu, jsou rozumná opatření ke zvýšení konkurenční schopnosti a obnovení důvěry v euro.
Čelní představitelé vlád se však bohužel zřejmě nijak nepoučili z případu zkrachovalé Lisabonské agendy. Nynější plány se totiž ze dvou důvodů zdají být odsouzené k neúspěchu.
BRUSEL – Ostříleným pozorovatelům evropské ekonomiky přinesl poslední summit Evropské unie bizarní pocit déjà vu. Před o málo víc než dekádou evropští lídři s velkou slávou představili „Lisabonskou agendu“, podrobný politický plán proměny Evropy v „nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě“. Nový „Pakt konkurenceschopnosti“, jejž na summitu EU předložily Francie a Německo, si nedělá tytéž ambice na celosvětovou grandióznost, ale spíše se protlačuje jako opatření nezbytné k zajištění podmínek pro přežití eura.
S výjimkou snahy, která působí dojmem skrytého pokusu přinutit státy EU ke zvýšení firemních daní na francouzské a německé úrovně, není na Paktu konkurenceschopnosti zdánlivě nic nerozumného. Zvýšení důchodového věku na 67 let, zrušení indexace mezd a požadavek, aby jednotlivé země do svých ústav zakotvily dluhovou brzdu, jsou rozumná opatření ke zvýšení konkurenční schopnosti a obnovení důvěry v euro.
Čelní představitelé vlád se však bohužel zřejmě nijak nepoučili z případu zkrachovalé Lisabonské agendy. Nynější plány se totiž ze dvou důvodů zdají být odsouzené k neúspěchu.