0

Evropská centrální banka na vlnách nejistoty

NEWPORT BEACH – Puristé centrálního bankovnictví jsou zmateni. Jak se může Evropská centrální banka coby instituce germánského střihu angažovat v nákupu vládních dluhopisů vydaných pěti ze sedmnácti jejích členských států? Proč se tato měnová autorita chová jako fiskální agentura? Nemá být ECB politicky nezávislou a provozně samostatnou institucí, která bojuje s inflací a střeží měnu?

Inu, ano i ne. Tato odpověď vystihuje znepokojivou realitu novodobého centrálního bankovnictví (nebo přesněji řečeno centrálního bankovnictví ve světě dluhových převisů a obav ze suverénních dluhů, který vznikl po prasknutí bubliny). A zároveň vrhá světlo na koncovku, jež se nyní rýsuje ve zmatené a rozbouřené eurozóně.

Složitost problému lze zjednodušeně vysvětlit na „námořní“ analogii. Představte si, že nějaký velice hbitý záchranný člun je povolán k záchraně potápějící se lodi. Během záchrany však posádka člunu zjistí, že musí zachránit ještě dvě další, větší lodě. Kapitán se rozhodne to udělat, ale ještě předtím si získá ujištění, že mu připluje na pomoc větší člun.

Zatímco posádka již plně zatíženého záchranného člunu čeká na pomoc, musí řešit situaci neklidných pasažérů. Oceán je stále rozbouřenější a kdysi hbitý člun je nyní tak přetížený, že někteří členové posádky zpochybňují rozhodnutí kapitána, který znovu volá o pomoc větší člun. Bohužel se zdá, že tento větší člun nemá ujasněné úkoly a výrazně mu chybí pocit naléhavosti.