PAŘÍŽ – V každém z 27 států Evropské unie proběhla kampaň do právě skončených voleb do Evropského parlamentu v atmosféře lhostejnosti, kdy se voliči, kandidáti i sdělovací prostředky zaměřovali převážně na domácí otázky. Snad právě z tohoto důvodu byla volební neúčast (v průměru 57%) nejvyšší od prvních voleb v roce 1979, přičemž složení parlamentu s pravicovou většinou nedoznalo žádné podstatné změny.
Po volbách v roce 2004 měla Evropská lidová strana (EPP), která sdružuje pravicové a středopravicové strany, v europarlamentu 288 z celkového počtu 785 poslanců. O pět let později je v novém parlamentu se 267 poslanci z celkového počtu 736 stále hlavní silou: úbytek jejích poslanců je navíc částečně způsoben deklarovaným úmyslem britských konzervativců a české ODS vystoupit z EPP a založit vlastní stranu zastávající pravicovější linii. To otevírá cestu k možnému návratu José Manuela Barrosa do křesla předsedy Evropské komise pro druhé funkční období.
Tato situace je paradoxní, neboť Evropa zažívá jednu z nejhorších hospodářských krizí ve svých dějinách, kdy klesá zaměstnanost i životní úroveň a rostou obavy z budoucnosti. Člověk by spíše čekal, že pravice bude v zemích, kde vládne, potrestána. Tato hrozba se však nenaplnila. Nejnovější výsledky dokonce ukazují pravý opak – konkrétně ve Francii, Itálii, Polsku, Dánsku a dokonce i v Německu, kde CDU získala ve volbách v roce 2004 velký počet europoslanců. A pravice vylepšila své postavení i tam, kde je v opozici, jako například ve Španělsku a Portugalsku.
PAŘÍŽ – V každém z 27 států Evropské unie proběhla kampaň do právě skončených voleb do Evropského parlamentu v atmosféře lhostejnosti, kdy se voliči, kandidáti i sdělovací prostředky zaměřovali převážně na domácí otázky. Snad právě z tohoto důvodu byla volební neúčast (v průměru 57%) nejvyšší od prvních voleb v roce 1979, přičemž složení parlamentu s pravicovou většinou nedoznalo žádné podstatné změny.
Po volbách v roce 2004 měla Evropská lidová strana (EPP), která sdružuje pravicové a středopravicové strany, v europarlamentu 288 z celkového počtu 785 poslanců. O pět let později je v novém parlamentu se 267 poslanci z celkového počtu 736 stále hlavní silou: úbytek jejích poslanců je navíc částečně způsoben deklarovaným úmyslem britských konzervativců a české ODS vystoupit z EPP a založit vlastní stranu zastávající pravicovější linii. To otevírá cestu k možnému návratu José Manuela Barrosa do křesla předsedy Evropské komise pro druhé funkční období.
Tato situace je paradoxní, neboť Evropa zažívá jednu z nejhorších hospodářských krizí ve svých dějinách, kdy klesá zaměstnanost i životní úroveň a rostou obavy z budoucnosti. Člověk by spíše čekal, že pravice bude v zemích, kde vládne, potrestána. Tato hrozba se však nenaplnila. Nejnovější výsledky dokonce ukazují pravý opak – konkrétně ve Francii, Itálii, Polsku, Dánsku a dokonce i v Německu, kde CDU získala ve volbách v roce 2004 velký počet europoslanců. A pravice vylepšila své postavení i tam, kde je v opozici, jako například ve Španělsku a Portugalsku.