3

Evropa a ambiciózní trmácení se krizí

BRUSEL – Po eskalaci krize eura a rozhodnutích přijatých na posledním summitu Evropské unie, zejména pak závazku nejvyšších představitelů EU vydat se na cestu „Vstříc skutečné hospodářské a měnové unii“, je nejvyšší čas položit si otázku, co bude dál. Ať bude konečný výsledek jakýkoliv, současná krize zásadně ovlivní budoucnost evropské integrace.

V nejhorším případě by suverénní dluhová krize v Evropě mohla způsobit vnitřní zhroucení eurozóny, s bezprostředními negativními dopady na samotnou EU. Naštěstí se tento scénář jeví jako dosti nepravděpodobný – členské země EU uvnitř i vně eurozóny se totiž zjevně velmi snaží odvrátit enormní hospodářské, finanční, politické a sociální dopady, které jsou s takovým scénářem spojené. Nebezpečí zásadního rozpadu se však postupem času zvýšilo a dnes už takový výsledek nelze vyloučit.

Současně se zdá nepravděpodobné, že členské země budou připraveny a schopny učinit obrovský krok směrem ke „Spojeným státům evropským“ – tedy ke skutečné federální entitě, v níž se státy EU dohodnou, že se v bezpříkladné míře vzdají národní suverenity.

Bilance od roku 2010 naznačuje, že převládajícím přístupem EU zůstane v dohledné budoucnosti snaha „protrmácet se krizí“. Na rozdíl od minulosti si však sílící vnější tlaky na společnou měnu a neustálý dohled trhů i občanů tentokrát vyžádají smělé politické reakce, které budou muset dalece přesahovat snahu najít nejmenšího společného jmenovatele.