From semiconductors to electric vehicles, governments are identifying the strategic industries of the future and intervening to support them – abandoning decades of neoliberal orthodoxy in the process. Are industrial policies the key to tackling twenty-first-century economic challenges or a recipe for market distortions and lower efficiency?
BRUSEL – Po eskalaci krize eura a rozhodnutích přijatých na posledním summitu Evropské unie, zejména pak závazku nejvyšších představitelů EU vydat se na cestu „Vstříc skutečné hospodářské a měnové unii“, je nejvyšší čas položit si otázku, co bude dál. Ať bude konečný výsledek jakýkoliv, současná krize zásadně ovlivní budoucnost evropské integrace.
V nejhorším případě by suverénní dluhová krize v Evropě mohla způsobit vnitřní zhroucení eurozóny, s bezprostředními negativními dopady na samotnou EU. Naštěstí se tento scénář jeví jako dosti nepravděpodobný – členské země EU uvnitř i vně eurozóny se totiž zjevně velmi snaží odvrátit enormní hospodářské, finanční, politické a sociální dopady, které jsou s takovým scénářem spojené. Nebezpečí zásadního rozpadu se však postupem času zvýšilo a dnes už takový výsledek nelze vyloučit.
Současně se zdá nepravděpodobné, že členské země budou připraveny a schopny učinit obrovský krok směrem ke „Spojeným státům evropským“ – tedy ke skutečné federální entitě, v níž se státy EU dohodnou, že se v bezpříkladné míře vzdají národní suverenity.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in