31

Lži, arcilži a statistiky o evropském růstu

ATÉNY – „Řecko se konečně vrátilo k hospodářskému růstu.“ Tak zněla oficiální verze Evropské unie na konci roku 2014. Řečtí voliči, na které toto plesání neudělalo pražádný dojem, však svrhli tehdejší vládu a v lednu 2015 zvolili novou administrativu, v níž jsem působil jako ministr financí.

Minulý týden vycházely z Bruselu podobně oslavné chorály hlásající „návrat k růstu“ na Kypru a stavějící tuto „dobrou zprávu“ do protikladu k řeckému „návratu k recesi“. Vzkaz od trojky evropských sanačních věřitelů – Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu – zní hlasitě a jasně: „Když budete dělat, co říkáme, zotavíte se jako Kypr. Když se budete naší politice zpěčovat volbou lidí, jako je Varufakis, ponesete následky další recese.“

Je to silný příběh. Až na to, že stojí na ošklivé lži. Řecko v roce 2014 nezažívalo zotavení a národní důchod Kypru se dosud nezotavil. Opačná tvrzení EU jsou založená na nemístném zdůrazňování „reálného“ národního důchodu, což je veličina, která během období klesajících cen zákonitě uvádí posluchače v omyl.

Když se vás někdo zeptá, zda jste na tom dnes lépe než před rokem, odpovíte kladně v případě, že se váš peněžní příjem (tedy jeho hodnota v dolarech, librách, eurech či jenech) v předchozích 12 měsících zvýšil. V dávno minulých inflačních dobách byste svou odpověď možná doplnili o (rozumné) postesknutí, že růst životních nákladů váš vyšší peněžní příjem bohužel naboural.