Evropský deficit vize

Březnové oslavy 50. výročí podepsání Římských smluv přicházejí v příhodném okamžiku. Nyní je totiž vhodná doba, aby Evropská unie ukončila „období reflexe“, které si po odmítnutí evropské ústavy Francouzi a Holanďany sama naordinovala, a aby znovuzahájila unifikační proces, jenž započal před 50 lety v Římě.

Ono období reflexe totiž skutečnou reflexi naprosto postrádalo a vedoucí evropští představitelé nenabídli občanům Evropy žádnou novou, zásadní vizi. Jak by se tedy mělo dosáhnout „znovuzaložení“ (Neubegründung) Evropy, k němuž ve svém prvním parlamentním projevu o evropské politice vyzvala německá kancléřka Angela Merkelová?

Teoreticky existují tři vzájemně si konkurující a diametrálně odlišné vize budoucnosti EU. Někteří lidé stále hovoří o „státu národních států“. Tito myslitelé – kteří jsou často nepřesně označováni za „federalisty“ – odkazují na ústavu jako na nezbytný krok směrem k evropské federaci.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/9SMKcLk/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.