0

Evropa potřebuje solidaritu s Kubou

PRAHA – Před pěti lety byla Evropská unie na krok od splnění jedné z tužeb sametových revolucí, které se prohnaly střední a východní Evropou, neboť se blížilo rozšíření z 15 na 25 členských zemí zahrnující přijetí několika postkomunistických států. Avšak přestože Berlínská zeď i železná opona zmizely v propadlišti dějin, jiné pozůstatky sovětské éry neústupně přetrvávají. Některé části světa se proměnily k lepšímu, zatímco jiné ustrnuly v čase, aby se nějak protloukly. Jedním takovým místem, které se nezměnilo, je Kuba, navzdory tomu, že Fidel Castro se rozhodl odejít do penze a předat otěže moci svému bratru Raúlovi.

18. března před pěti lety Castrova vláda zasáhla proti Projektu Varela a dalším iniciativám občanské společnosti, jen aby neriskovala možnost, že by se jiskra demokratické reformy rozšířila napříč Kubou tak jako v někdejším sovětském bloku. Sedmdesát pět pozatýkaných vězňů svědomí tvořili disidenti, nezávislí žurnalisté, předáci občanské společnosti a knihovníci, kteří se odvážili otevřeně vyslovit pravdu o tom, jaký je život na Kubě. Přestože nedávno byli propuštěni čtyři věznění, pětapadesát z původních sedmdesáti pěti zůstává žalářováno v odsouzeníhodných podmínkách. Obecně platí, že jediným důvodem vedoucím k propuštění některého z těchto vězňů bylo vážné zhoršení jejich zdravotního stavu.

Vzhledem k tomu, jak zásadními hodnotami jsou v Evropě lidská práva, demokracie a právní řád, cítíme, že je naší povinností vyslovit se proti tomu, aby tyto křivdy bezuzdně pokračovaly. Před necelými dvaceti lety žili na hranicích EU političtí vězni, jimž byla upírána základní práva svobody slova a projevu a již žili v neustálém strachu z pranýřování a snili o tom, že se jednou budou těšit z toho, co Evropané na „Západě“ považovali za samozřejmost.

Kubánský režim se drží u moci využíváním propagandy, cenzury a násilí, aby vytvářel atmosféru strachu, jako to činívaly komunistické vlády v bývalé Jugoslávii, Polsku, bývalém Československu, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě – poslední tři jmenované země byly součástí Sovětského svazu. Platí rovněž, že solidarita, již vyjadřovali lidé mimo tyto země, přispěla k dosažení změn.