0

Evropa potřebuje svou Radu bezpečnosti

Evropská unie se zřejmě rozhodla jednat jako pštros a zavrtat hlavu pod hromadu zahraničněpolitických deklarací. Ačkoliv ovšem mnohé evropské vlády myšlenku vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky slovně podporují, nedokáží pojmenovat klíčovou překážku, totiž fakt, že moc - a schopnost moc projevit - je mezi členské státy rozložena nerovnoměrně.

Členské státy EU - staré i nové, velké i malé - si tuto skutečnost nechtějí ani zdaleka přiznat a trvají na rovnoprávnosti hlasů v zahraničněpolitických rozhodnutích. Upřednostňovaným prostředkem rozhodování v této oblasti zůstává evropské pravidlo jednomyslnosti, přestože o několika omezených výjimkách se jedná.

Pravda, konsenzus je důležitý, neboť zajišťuje důvěryhodnost a legitimitu. Realita je ale taková, že některé členské státy EU jsou si "rovnější" než jiné a že vlivnější země unie vždy cítí odpor k vnějšímu nátlaku. Totéž platí pro ostatní mezinárodní organizace. Důvod nižšího zájmu Bushovy administrativy o NATO zřejmě můžeme spatřovat v zásazích malých zemí do vojenských rozhodnutí - například výběru cílů bombardování - během války v Kosovu.

Realita rozložení moci v Evropě vyvolala pohyb směrem k vytvoření zahraničněpolitického "triumvirátu" složeného z Francie, Německa a Velké Británie - jde o téma, které budou lídři těchto tří zemí nepochybně diskutovat příští týden na své schůzce. S ohledem na počet obyvatel, HDP, obchodní a diplomatický dosah, kulturu a vojenský vliv tyto země bezesporu tvoří evropské jádro.