Evropa potřebuje svou Radu bezpečnosti

Evropská unie se zřejmě rozhodla jednat jako pštros a zavrtat hlavu pod hromadu zahraničněpolitických deklarací. Ačkoliv ovšem mnohé evropské vlády myšlenku vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky slovně podporují, nedokáží pojmenovat klíčovou překážku, totiž fakt, že moc - a schopnost moc projevit - je mezi členské státy rozložena nerovnoměrně.

Členské státy EU - staré i nové, velké i malé - si tuto skutečnost nechtějí ani zdaleka přiznat a trvají na rovnoprávnosti hlasů v zahraničněpolitických rozhodnutích. Upřednostňovaným prostředkem rozhodování v této oblasti zůstává evropské pravidlo jednomyslnosti, přestože o několika omezených výjimkách se jedná.

Pravda, konsenzus je důležitý, neboť zajišťuje důvěryhodnost a legitimitu. Realita je ale taková, že některé členské státy EU jsou si "rovnější" než jiné a že vlivnější země unie vždy cítí odpor k vnějšímu nátlaku. Totéž platí pro ostatní mezinárodní organizace. Důvod nižšího zájmu Bushovy administrativy o NATO zřejmě můžeme spatřovat v zásazích malých zemí do vojenských rozhodnutí - například výběru cílů bombardování - během války v Kosovu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/21HYZK0/cs;