Evropa potřebuje svou Radu bezpečnosti

Evropská unie se zřejmě rozhodla jednat jako pštros a zavrtat hlavu pod hromadu zahraničněpolitických deklarací. Ačkoliv ovšem mnohé evropské vlády myšlenku vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky slovně podporují, nedokáží pojmenovat klíčovou překážku, totiž fakt, že moc - a schopnost moc projevit - je mezi členské státy rozložena nerovnoměrně.

Členské státy EU - staré i nové, velké i malé - si tuto skutečnost nechtějí ani zdaleka přiznat a trvají na rovnoprávnosti hlasů v zahraničněpolitických rozhodnutích. Upřednostňovaným prostředkem rozhodování v této oblasti zůstává evropské pravidlo jednomyslnosti, přestože o několika omezených výjimkách se jedná.

Pravda, konsenzus je důležitý, neboť zajišťuje důvěryhodnost a legitimitu. Realita je ale taková, že některé členské státy EU jsou si "rovnější" než jiné a že vlivnější země unie vždy cítí odpor k vnějšímu nátlaku. Totéž platí pro ostatní mezinárodní organizace. Důvod nižšího zájmu Bushovy administrativy o NATO zřejmě můžeme spatřovat v zásazích malých zemí do vojenských rozhodnutí - například výběru cílů bombardování - během války v Kosovu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/21HYZK0/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.